Veronika (30): Poprosila jsem souseda o opravu odpadu. Po hodině chtěl opravit úplně něco jiného

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena odpad
Zdroj: Shutterstock

O sousedovi po domě kolovaly informace, že je hodně šikovný a zručný. Jedna sousedka mi dokonce vyprávěla, že si přivydělává jako hodinový manžel a má prý docela úspěch. Když se mi tedy jednoho odpoledne ucpal odpad, neváhala jsem. Místo cizího chlápka jsem si domů pozvala souseda, kterého jsem požádala o pomoc.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Nijak zvlášť jsme se neznali. Bydlel v patře nade mnou. Když jsme se potkali na chodbě, slušně jsme se pozdravili a každý jsme si šli po svém. Měla jsem o něm dobré mínění, na základně toho, co o něm ostatní sousedi vyprávěli. Jak jsem mohla tušit, že se jeho návštěva u mě doma tak zvrhne?

Říkali o něm, že je hodně šikovný

Soused žijící nade mnou měl mezi ostatními nájemníky našeho paneláku velmi dobrou pověst. Mluvili o něm jen v dobrém. Říkali, že je zručný, šikovný a není snad nic, s čím by si neporadil.

Byl to takový silnější pán, hádala bych tak o patnáct až dvacet let starší než já. A podle všeho byl sám. Minimálně to říkala sousedka, která má o každém, kdo v tomhle paneláku žije, dokonalý přehled.

Poprosila jsem ho o pomoc

Co čert nechtěl, ucpal se mi odpad. Možná to byla moje vina, občas jsem tam vylila něco, co tam nepatřilo, a odpad mě takhle vytrestal.

Vzpomněla jsem si, že sousedka mluvila o tom, jak si soused přivydělává jako hodinový manžel. Neváhala jsem proto a zkusila si souseda pohlídat. Měla jsem štěstí, zrovna se odněkud vracel a já na něho natrefila na chodbě. Hned souhlasil, že se v podvečer staví a na odpad se mi podívá.

Nevěděla jsem, co si počít

Jak soused slíbil, bylo po páté hodině a on zvonil u dveří. Pustila jsem ho dál a vedla ho hned do kuchyně k odpadu, který si žádal jako pomoc.

Nabídla jsem kávu a on přijal. Brala jsem to jako slušnost, nenapadlo mě totiž, že nabídku kávy pochopí tak, že se na půl hodiny posadí ke stolu a bude si chtít povídat.

Když dopil kafe, šel se podívat ke dřezu. Doufala jsem, že mu oprava dřezu nezabere moc času, ale to jsem netušila, že na to ani nedojde. Soused začal být neodbytný a já nevěděla, co si počít.

Co se o něm povídalo, nebyla tak úplně pravda

Soused u mě strávil hodinu a na problém, kvůli kterému jsem ho volala, ani nesáhl. Naopak se na mě díval takovým divným slizkým pohledem a nabízel mi, že by mi pomohl opravit i něho jiného. Narážel na to, že u mě nikdy neviděl žádného muže a jestli se v tomto ohledu necítím zanedbaná.

Snažila jsem se hovor stočit zpátky ke dřezu, ale moc se nedařilo. Soused měl divné řeči, nejednou se mě dokonce snažil dotknout. Cítila jsem se v jeho společnosti hodně nepříjemně a začala jsem propadat panice. Pak se ozval zvonek.

Zapomněla jsem, že jsem byla toho večera domluvená s kamarádkou, že se staví. To byla moje spása. Když soused viděl, že z toho nic nebude, sbalil si svoje nádobíčko a vycukroval.

Kamarádce jsem všechno vyprávěla, nejdříve mi nevěřila, pak se zlobila, a nakonec jsme se tomu zasmály. O sousedovi se sice povídalo mnoho pěkného, ale o tomhle mi nikdo neřekl ani slovo. Na dřez jsem si pozvala firmu, soused už mi nesmí přes práh.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články