Hannelore Schmatz: Její touha po prvenství byla důležitější než vlastní život. Mount Everest se jí stal osudným

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Mount Everest
Zdroj: Profimedia

Německá horolezkyně Hannelore Schmatz dosáhla v roce 1979 nemyslitelného. Stala se teprve čtvrtou ženou, která zdolala vrchol nejvyšší hory světa. Bohužel však její slavný výstup zůstal také jejím posledním. Získala tak smutné prvenství – stala se první ženou, která na svazích neúprosné hory zemřela.

Hannelore Schmatz a jejího manžela Gerharda pojila společná vášeň – lezení. V roce 1979 se rozhodli vydat na dosud nejambicióznější výpravu. Na vrchol Mount Everestu. Paradoxně se tak jejich společná cesta navždy rozdělila.

Výstup manželů skončil zničující tragédií. Smrtí Hannelore. Její mumifikovaná mrtvola byla po její smrti celé roky hrozivým varováním pro ostatní horolezce, kteří kolem ní museli projít, pokoušející se o to, co Hannelore stálo život.

Jen ti nejzkušenější horolezci se odváží čelit životu nebezpečným podmínkám, které s sebou výstup na vrchol Everestu přináší. Hannelore a Gerhard Schmatzovi mezi zkušené horolezce patřili. Než se vydali vstříc Everestu, zdolali vrcholy několika nejvyšších hor světa, včetně osmitisícovek.

Ambiciózní plán

Když se v květnu roku 1973 vrátili z osmého nejvyššího světového vrcholu, himalájského Manáslu, o dalším cíli měli jasno. Rozhodli se, že už je čas zdolat i nejvyšší horu světa. Podali proto žádost o povolení k výstupu a zahájili namáhavé přípravy.

Povolení k výstupu

Aby zvýšili své šance a schopnosti přizpůsobovat se vysokým nadmořským výškám, vylezli od té doby každý rok na další z nejvyšších hor. Postupovali tak ke stále vyšším vrcholům. Poté, co úspěšně vystoupali na čtvrtou nejvyšší horu světa, Lhotse, dostali v červnu roku 1977 od nepálské vlády konečně zprávu, že jejich žádost o výstup na Everest byla schválena.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený History Uncovered (@realhistoryuncovered)

Nadšená Hannelore se proto pustila do náročných technických a logistických příprav jejich expedice. Jelikož v sedmdesátých letech bylo v nepálském Káthmándú obtížné najít adekvátní horolezecké vybavení, které potřebovali na plánovanou tříměsíční expedici, bylo třeba poslat vše z Evropy. Hannelore proto zarezervovala sklad v Nepálu a postupně sem vše potřebné nechala zasílat.

Jediná žena

S manželem sestavili expediční tým, který čítal dalších šest zkušených horolezců z celého světa. Hannelore byla jedinou ženou v týmu. V červenci 1979 bylo konečně vše připraveno a osmičlenná výprava se spolu s pěti najatými šerpy mohla vydat na cestu.

Každý v jiné skupině

Po náročném výstupu se skupina 24. září 1979 dostala do posledního výškového tábora v jižním sedle hory. Špatné počasí a několikadenní vánice je však přinutila sestoupit zpět do 3. výškového tábora.

Když se znovu rozhodli pro opětovný výstup do Jižního sedla, rozdělili se tentokrát na dvě skupiny. Hannelore spolu se dvěma dalšími horolezci a dvěma šerpy byla v jedné skupině, manžel Gerhard se zbytkem ve druhé.

Neunesla, že ji manžel předběhl

Gerhardova skupina se po několika dnech úspěšně dostala zpět do Jižního sedla a rozhodla se vydat na závěrečnou fázi výstupu, na vrchol Everestu. Zatímco se skupina Hannelore Schmatz teprve dostávala do posledního výškového tábora, Gerhardova skupina pokračovala ve své cestě k vrcholu hory. Na cestu se vydali brzy ráno 1. října 1979, odpoledne se jim podařilo Everest dobýt.

Panovaly náročné podmínky

Gerhard Schmatz se tak ve svých padesáti stal nejstarším člověkem, který v té době dosáhl nejvyšší hory světa. Zatímco skupina slavila úspěch, Gerhard se obával nebezpečných podmínek a špatného počasí, které provázely jejich cestu z tábora na vrchol.

Skupina se proto rychle vrátila zpět do Jižního sedla, přičemž se potýkali s velkými obtížemi, stejně jako při výstupu. Když večer konečně bezpečně dorazili zpět do tábora, již zde čekala Hannelore se svojí skupinou a připravovala se na výstup k vrcholu.

Gerhard a ostatní se Hannelore výstup snažili rozmluvit a přesvědčit ji, aby se k vrcholu nevydávala. Sněhové i ledové podmínky na cestě byly opravdu špatné. Jenže Hannelore chtěla horu dobýt, stejně jako její manžel. Přemlouvat ji, bylo zbytečné.

První Němka na Everestu

S jedním horolezcem a dvěma šerpy proto zahájili výstup z Jižního sedla na vrchol hory. Počasí se začalo prudce zhoršovat a Gerhard a ostatní proto sestoupili do třetího výškového tábora. Okolo šesté hodiny večerní pak dostává přes vysílačku zprávu, že jeho žena dobyla Everest. Hannelore se tak stala teprve čtvrtou horolezkyní a první Němkou, která na horu vylezla.

Bohužel ji však nebezpečná cesta a následný sestup příliš vyčerpal a spolu s kolegou, americkým horolezcem Rayem Genetem, se rozhodli zastavit a zřídit bivakovací tábor v tzv. zóně smrti, ve výšce 8500 metrů. Šerpové je před tím varovali, ale oba horolezci byli již na pokraji svých sil.

Ray zde umírá na podchlazení a otřesená Hannelore ještě pokračuje spolu se šerpy v sestupu. Bohužel už je pozdě, Hannelore ujde jen pár desítek metrů a její tělo náročné podmínky zóny smrti nezvládne. Když se posadila, aby si trochu odpočinula, její poslední slova jsou: „Vodu, vodu“.

Opřená o svůj batoh na místě umírá. Po její tragické smrti ve věku devětatřiceti let, její manžel Gerhard napsal: „Náš tým se vrátil domů. Ale já sám, bez své milované Hannelore.“

Mrtvola Hannelore Schmatz po léta zůstala přesně na místě, kde naposledy vydechla. V lezecké výstroji, s očima otevřenýma a vlasy vlajícími ve větru. Mumifikovaná extrémním chladem a sněhem, přímo na cestě, kterou museli procházet další horolezci, kteří se tudy na vrchol Everestu vydali.

V roce 1984 byl učiněn pokus její tělo z hory dostat, bohužel oba horolezci při něm zemřeli. Nakonec si ji vzala sama hora. Poryv větru shodil její tělo přes okraj Kangshung Face, kde zmizelo navždy.

Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články