Tomáš: (35): Tvrdila mi, že štěňátko našla u popelnice, ale měla ho v útulku vyhlídnuté už dva týdny

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz pes 1
muz pes 1

Moje přítelkyně nedokázala pochopit, že psy nemám rád. Když jsem byl malý, napadli mě a pokousali, navíc mám i alergii na psí chlupy a to není dobrá kombinace.

Mám trauma z dětství

Bylo mi tehdy asi devět let. Byli jsme s rodiči na dovolené. Když jsem si hrál před naším apartmánem v jedné vesnici u moře, seběhla se ke mně smečka asi pěti napůl divokých psů. Obklíčili mě a pořád na mě štěkali. Z doby, kdy jsem byl malý, si toho moc nepamatuji, ale toto se mi vybavuje naprosto přesně.

Blížili se pořád víc a dva z nich mě pak kousli do nohy a vláčeli mě kousek po zemi. Byl jsem z toho šokovaný. Museli jsme do nemocnice, kde mi nohu sešili, a dodnes mám jizvy. Protože nikdo nevěděl, co to bylo za psy, museli mi píchat injekce do břicha kvůli vzteklině. Dodnes nemám rád psy, nemůžu se k nim ani přiblížit. Později se mi taky projevila docela nepříjemná alergie na psí chlupy.

Přítelkyně mě asi chce vyléčit

Později jsem se seznámil se svou současnou přítelkyní, se kterou nyní žijeme ve společné domácnosti. Ona je ale shodou náhod naopak velkou milovnicí psů. Kdysi měla celkem tři a teď by chtěla dalšího k nám do panelákového bytu. Nedokáže pochopit, že já se prostě se psem v jednom bytě nesnesu.

Myslel jsem si, že to pochopila, ale asi ne. Pořád mi říkala, jak jsou štěňátka roztomilá a že bych se určitě zamiloval. Řekl jsem jí, že štěňátka jsou možná roztomilá, ale jen do doby, než se z nich vyklubou krvelačné bestie, že miluju ji a to mi stačí. Potom její naléhání na několik týdnů utichlo.

Teď mám nateklé oči a štěně k tomu

Za nějaký čas jsem se vrátil večer domů z práce a prakticky hned jsem začal hlasitě kýchat. Divil jsem se, co se to děje, nic mi nebylo, byl jsem zdravý. Přítelkyně na mě dělala psí oči a pak z ložnice, ano, z ložnice přinesla malé chundelaté roztomilé štěně.

Prý ho našla u popelnic na náměstí, jak tam smutně koukalo. Je pravda, že je roztomilé a kouká tak zvláštně vděčně. Takový mazel. Jenže za pár dní jsem se od své sestry dozvěděl, že ho už nějaký týden dokonce i spolu vybíraly v útulcích. Tak teď nevím, jestli se na přítelkyni mám zlobit, že mi lhala, ale štěňátko se mi vyhodit nechce. Koupil jsem si prášky na alergii a dá se s tím žít.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Autor: René Podhrázský


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články