Jezdím už dlouho, nemělo by mě proto jen tak něco zarazit. Při svých jízdách jsem už zažil leccos, ale tohle mi vyrazilo dech. Kdybych to tušil, nikdy bych tohohle chlápka nevezl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Byl jsem bezradný z toho, co budu dělat
„Po dvaceti letech mě nečekaně vyhodili z práce a já netušil, kam se moje cesta bude dál ubírat. Připadalo mi, že se mi zhroutil svět,“ uvedl na začátku svého vyprávění.
Radovan hledal nové zaměstnání pomocí pracovního úřadu, kde ale neuspěl. Nabídky, které mu dávali, neodpovídaly jeho představě a taky si nedokázal ani představit, že by po dvaceti letech v jedné firmě měl dělat něco jiného.
„Byl jsem na pracáku asi rok. Moje žena už ze svého platu prodavačky nemohla táhnout celou naši domácnost sama, bylo na čase jednat.“
Ve své nové práci jsem byl zase spokojený
Radovan se rozhodl, že se stane řidičem z povolání. Jako první ho napadlo, že by mohl řídit taxi. „Znám naše město jako vlastní boty, tady nikdy nepotřebuji navigaci. Konečně jsem našel nový smysl života a možnost, jak zaopatřit rodinu slušnou výplatou,“ dodal.
Někdy to pro řidiče taxislužby není tak jednoduché, jak se může zdát. „Není to jenom o tom vykuřování a klábosení s kolegy před nádražím. Zažili jsme si už kolikrát svoje.
Třeba když jsem jednou vezl partu mladých z diskotéky. Jedna slečna mi pozvracela celá zadní sedadla, to na mě bylo moc. Ale tohle se neděje pořád, většinou jsou všichni slušní a rádi, že je odvezu. Pak jsem rád i já,“ podotkl. Slečna v podroušeném stavu ale nebyla nic proti tomu, co ho potkalo později.
Jízda, na kterou nikdy nezapomenu
Toho večera pan Radovan vyzvedával zákazníka před barem. Vypadal slušně, měl oblek, bílou košili a okolo krku zlaté řetězy. „Chtěl odvézt až na druhý konec města do vilové čtvrti. Brousil jsem si zuby na velké dýško, to většinou pracháči dávají. Co se ale stalo po pár minutách, si nedovedete představit. Bylo to jako z filmu.“
Dle jeho slov je zničehonic předjelo auto, ze kterého vyskákali čtyři zakuklenci. „Měl jsem co dělat, abych to ubrzdil. Hned na mě začali mířit zbraněmi a křičet, ať mám ruce na volantu. Ti ostatní vytáhli mého zákazníka ze zadní části vozu ven a rozmlátili mi u toho okýnko.“
Radovan se nám dále svěřil, že po tomto otřesném zážitku zavolal na dispečink taxislužby, že s touhle prací končí, později se mu to rozleželo v hlavě a pokračuje jako řidič taxíku dál.
„Dneska o tom už dokážu vyprávět, ale tehdy byste se ve mně krve nedořezali. Prý to byl nějaký místí mafián a došlápli si na něj zrovna, když jsem ho vezl domů,“ ukončil svůj příběh.
Autor: René Podhrázský
