Že mě celou dobu sprostě tahala za nos a lhala mi do očí, jsem se dozvěděl, až když bylo málem pozdě. Chystal jsem se udělat důležité rozhodnutí, které mělo ovlivnit zbytek mého života. Pravda o mé přítelkyni vyšla najevo doslova za pět minut dvanáct.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Byla krásná, úsměv od ucha k uchu, přívětivá a neskutečně milá. Netušil jsem, že od prvního okamžiku na mě šije boudu.
Byla moje náplast na bolavé srdce
Natálii jsem poznal v době, kdy jsem se vzpamatovával z rozchodu. Po šesti letech mě opustila přítelkyně a já se z toho nemohl vyhrabat.
Svým milým přístupem si mě rychle omotala okolo prstu. Ochotně naslouchala a nevadilo jí slyšet, jak mluvím o ženě, se kterou jsem plánoval zbytek života.
Scházeli jsme se stále častěji a nacházeli k sobě cestu. Stala se mojí náplastí na bolavé srdce a já si jednoho dne uvědomil, že jsem se do ní zamiloval.
Plánovali jsme společnou budoucnost
Mezi mnou a Natálkou to vzalo rychlý spád. Najednou jsme spolu bydleli. Než jsem se nadál, začali jsme mluvit o svatbě.
Byla tak nadšená z představy, že bude moje žena, a já jí to věřil. Miloval jsem ji a nenapadlo mě o její lásce ke mně pochybovat.
Nyní už vím, že to všechno byla jen fraška. V té době jsem si ale užíval po boku krásné a neskutečně milé ženy, která mi dodávala chuť žít.
Svatba jako ze snu
Když jsem Natálii požádal o ruku, bez zaváhání souhlasila. Netrvalo dlouho a začala plánovat svatbu. Neustále mluvila o svých představách, které měla už jako malá holka.
Udělal bych pro ni cokoli, proto jsem byl svolný ke všemu, co si vymyslela. Peníze na přípravu naší svatby se rychle kutálely. A já to neřešil.
Čím blíže byla naše svatba, tím více jsem se těšil, že po boku téhle úžasné ženy strávím zbytek svých dní. Nevěděl jsem, jak moc se to zvrtne.
Řekni mi pravdu!
V den své svatby jsem byl nervózní jak ještě nikdy předtím. S Natálií jsem se od rána neviděl, jak to žádají zažité zvyky.
Sešli jsme se až před obřadem, kde už čekali všichni pozvaní hosté. A právě tam jsem zaslechl, jak Natálce někdo z její přízně přeje, že podruhé už jí to určitě vyjde.
Ztuhl jsem. Opravdu jsem slyšel to, co jsem slyšel? Naléhal jsem na svoji nastávající, zda je to pravda. A ona mi koktavě přiznala, že už vdaná byla. To byl pro mě strašný šok!
Její lež mě přišla pěkně draho
Najednou se kolem nás strhl humbuk. Natálie se mi to ani nesnažila vysvětlit, prostě to brala jako hotovou věc. Zkrátka už byla jednou vdaná a prý si nemyslela, že by mě to zajímalo.
Jak hluboce u mě klesla! Věděl jsem toho o ní tolik, spoustu zbytečností, ale tuhle důležitou věc mi zatajila? A nebylo jí ani trochu hloupé mi lhát?!
Ze svatby sešlo navzdory jejímu naléhání, dokonce zkoušela i plačtivé scény. Bylo mi trapně, že jsem všechny posílal domů.
Ta svatba mě stála strašně moc peněz, ale to všechno vzal čert. Odmítal jsem si vzít ženu, která mi lhala. Jak bych si mohl být jistý, že mi v něčem důležitém nezalže i příště?
Autor: Nikol Kolomazníková
