V životě každého rodiče jednou přijde den, kdy jeho děti vyrostou a osamostatní se. Každý se pak s touto skutečností vyrovnává jinak. Zatímco někteří jsou rádi, jiní tzv. odlet z rodného hnízda vnímají spíše negativně. Jak se s touto situací dokázal poprat pan Tadeáš, který s manželkou poprvé oslavil Vánoce bez svých dětí?
Vždycky jsem se manželce smál, že si to moc bere
„Moje žena je ten typ úzkostlivé matky, který si neumí představit, že by ji děti jednoho dne nemusely potřebovat,“ začíná vyprávět pan Tadeáš. „Když tedy úzkostlivě sledovala, jak naše děti postupně rostou, byla z toho kolikrát přešlá a já jsem se jí vždycky smál, že si to prostě jen moc bere. Od samého začátku přece bylo více než jasné, že naše děti s námi nebudou žít napořád,“ vypráví.
Nemyslel jsem si, že mě to tak vezme
Pan Tadeáš a jeho žena společně vychovávali dvojčata. Jak už to u rodičů bývá, byly pro ně jejich děti středobodem vesmíru. Pan Tadeáš si to sice nepřipouštěl, ale jakmile jeho děti začaly mluvit o tom, že se odstěhují a začnou si žít po svém, nečekaně ho to sebralo.
Zdroj: 123RF.COM
„Nikdy jsem si nemyslel, že mě to tak vezme,“ přiznává se. „Přeci jen jsem chlap a chlapi prostě musí něco vydržet. Nicméně nebudu tajit, že jakmile nám naše děti oznámily, že si našly bydlení a do dvou měsíců se odstěhují, hodně mě to vzalo,“ říká pan Tadeáš a nezapomíná s šibalským úsměvem dodat, že to samozřejmě nedával příliš najevo.
První Vánoce bez dětí
„Na jednu stranu jsem byl na své děti pyšný, zrovna dokončily vysokou školu a našly si práci, díky které se o sebe dokázaly postarat samy,“ pokračuje Tadeáš ve vypravování. „Na stranu druhou to bylo zvláštní, když jsem si uvědomil, že najednou zůstanu v bytě pouze se svojí ženou. Byt byl bez našich dětí najednou tak zvláštně prázdný a tichý,“ popisuje.
Zdroj: 123RF.COM
Děti pana Tadeáše se odstěhovaly měsíc před Vánoci. Možná i právě s vidinou přicházejícího svátečního období to bylo pro něho i pro jeho ženu o něco těžší, když si uvědomili, že to budou jejich první Vánoce, které nestráví se svými dětmi, protože ty vyslovily přání, aby mohly Štědrý den strávit po boku svých partnerů.
Člověk musí věci přijímat tak, jak jsou
Z vypravování pana Tadeáše se dále dozvídáme, že celý předvánoční čas byl pro něho i pro jeho manželku svým způsobem zvláštní. Upřímně přiznává, že usednout ke štědrovečerní večeři pouze ve dvou bylo hodně nezvyklé, a netají se ani tím, že mu ta situace a panující atmosféra vehnala slzy do očí.
„Byly to asi nejtěžší Vánoce v mém životě,“ přiznává Tadeáš. „Člověk by si řekl, že my chlapi tohle budeme snášet lépe, nicméně i pro mě to bylo jiné a zvláštní. Moje žena probrečela celý večer a ode mě se očekávalo, že ji utěším a budu pro ni oporou,“ vysvětluje. „Pevně věřím tomu, že letošní Vánoce už prožijeme v klidu, děti navíc slíbily, že za námi přijedou hned první svátek Vánoční,“ uzavírá Tadeáš.
Autor: Nikol Kolomazníková
