Martin (24): Líbila se mi spolužačka z vysoké. Vyklubala se z ní stíhačka, která mě sledovala na každém kroku

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
pronasledovany muz
pronasledovany muz

Jako každý mladý muž jsem samozřejmě uvítal, že se mnou na vysokou školu chodily převážně spolužačky. Studoval jsem dějiny umění a ve třídě jsme měli drtivou většinu dívek. Mě však nejvíce zaujala pouze jedna z nich, jmenovala se Daniela a v porovnání s ostatními spolužačkami zkrátka měla své osobité kouzlo, kterému jsem nemohl odolat.

I přes svoji plachost jsem se ji rozhodl oslovit

Pokud jde o holky, nebyl jsem nijak zvlášť zkušený. Odjakživa jsem totiž patřil ke stydlivějším povahám a zpravidla čekal, až onen první krok udělá ona. S oslovením spolužačky jsem proto dlouho otálel, nemohl jsem v sobě posbírat dostatek odvahy. Kolem Daniely však začal nebezpečně kroužit i jeden spolužák, což pro mě bylo impulzem k tomu, abych ji konečně oslovil.

Po jedné přednášce jsem ji proto doběhl na chodbě a koktavým hlasem jsem se jí zeptal, jestli by se mnou nešla na kafe. V duchu jsem se smiřoval s negativní odpovědí, mile mě ale překvapilo, že Daniela souhlasila a na to kafe se mnou skutečně šla.

Zdroj: 123RF.COM

Netušil jsem, do jakého se řítím maléru

Daniela byla opravdu krásná, na pohledech ostatních kluků jsem jasně poznal, že mě nesnáší, protože chodila právě se mnou. Když jsem si s Danielou začínal, neměl jsem sebemenší tušení, do jakého maléru se řítím. Měl jsem za to, že si začínám s krásnou holkou, kterou mi ostatní spolužáci tiše závidí. Již brzy jsem se ale měl přesvědčit, že realita bude úplně někde jinde.

Zdroj: 123RF.COM

Daniela se na mě začala lepit doslova na každém kroku. Zatímco já jsem si představoval, že náš vztah vezmeme pomalu, ona se do něho řítila po hlavě.

Měl jsem ji neustále v patách

Daniela si usmyslela, že když spolu chodíme, musíme spolu trávit všechen volný čas. Proto se chtěla vídat každý den a nebrala v potaz, že se také musím připravovat do školy. Dokonce jí začalo vadit, že mám při škole ještě brigádu, kam jsem chodil, abych si něco vydělal. Ve snaze trávit se mnou každou volnou minutu proto chodila do kavárny, ve které jsem si přivydělával jako barista. Byla schopná celou moji směnu prosedět u stolečku a popíjet kafe jenom proto, aby mě měla na očích.

Jiné to nebylo ani ve škole, kde mě doprovázela na každou překážku a vždycky musela sedět vedle mě. Pokud jsme měli každý jinou hodinu, čekala na mě po jejím skončení u dveří učebny, ve které jsem se zrovna nacházel. Měl jsem ji neustále v patách a prostě mi to začalo vadit.

Vztah se spolužačkou neskončil dobře

Někomu by to možná vyhovovalo, ba dokonce lichotilo. Mně ale přehnaná Danielina pozornost lezla na nervy, chovala se ke mně majetnicky a já se kvůli ní začal cítit zahnaný do kouta. Proto jsem náš vztah po půl roce ukončil, což Daniela nenesla vůbec dobře.

Ne nadarmo se říká, co je v domě, není pro mě. Měl jsem se tohoto přísloví držet, krátce po rozchodu jsem se totiž přesvědčil o tom, že mi Daniela udělá ze života peklo. U všech spolužaček o mně začala roznášet ošklivé pomluvy, které nebyly založené na pravdě, ale spolužačky jí to všechno zbaštily i s navijákem. V jejích očích jsem se stal tím největším prevítem, přitom jsem v tom byl vlastně nevinně.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články