Šimon (28): Těšil jsem se do nové práce jako malý kluk. Místo toho přišel velký trapas, který opravdu zažít nechcete

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz nova prace
Zdroj: Shutterstock

Měl jsem nastoupit do nové práce a upřímně jsem se na to těšil. Když jsem byl na pohovoru a zúčastnil se také prohlídky fabriky, byl jsem z toho nadšený. Tomuhle oboru jsem se chtěl věnovat, k autům jsem měl vždycky blízko a vyrábět součástky a další komponenty pro mě bylo velmi lákavé.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Z prvního pracovního dne jsem byl lehce nervózní. Přece jen jsem nastupoval do nového kolektivu, kde se už vzájemně znali a já byl mezi nimi nováček. Doufal jsem, že se mi podaří zapadnout a udělat hned první den dobrý dojem. Stalo se ale bohužel něco úplně jiného…

Skočil jsem rovnou do vody

Po domluvě s paní, která mě do práce přijímala, jsem měl nastoupit na noční směnu. Nevadilo mi to, naopak jsem se těšil na novou zkušenost, protože noční jsem ještě nikdy předtím nedělal.

Dostavil jsem se do fabriky, namířil přímo do šatny a pak se nechal dovést na pracoviště, kde jsem se měl té noci zaučovat.

Dostal mě na starost kolega, který už tam pracoval několik let. Všechny pracovní postupy měl v malíčku. Podle něho to musel umět každý, vysvětlováním se dlouho nezdržoval a asi za dvě hodiny už mě nechal, abych si práci odváděl po svém. I když jsem pořádně nevěděl jak.

Ujali se mě dva kolegové

Co jsem pochopil, onen muž, který mě měl celou noc zaučovat, využil příležitosti a někde se ulil. Naštěstí jsem nezůstal sám. Přišli se na mě podívat další dva kolegové, kteří se mě ujali.

Kolem jedné hodiny v noci mě vzali i na svačinu, dobře jsme si pokecali a mimo jiné mi prozradili, co je zač onen kolega, který prý určitě někde vyspával. Práci moc nedal, ačkoli byl ve fabrice už léta. Díky nim nebyla ta první směna tak hrozná, docela mi pomohli.

Ztratil jsem se

Ráno jsme došli do šatny, kde jsem si dal sprchu. Jenže šatna byla obrovská a já, jak jsem vyšel ze sprchy, najednou nevěděl, kde mám skříňku. Chodil jsem tam jen v ručníku, protože všechny věci jsem měl ve skříňce. A tu jsem nemohl najít.

Upřímně jsem se v té šatně ztratil. Skříňky byly jedna jako druhá a já mezi nimi chodil. Ostatní se na mě dívali, co si to tam procházím, já se přitom jen snažil najít svoji skříňku. Nakonec se stalo něco, co se stát nemělo. Vyšel jsem ze dveří vedoucích z šatny a ocitl se na chodbě. Dveře do šatny fungují jen na kartu a tu jsem neměl. Nemohl jsem se dostat zpátky.

Pěkně jsem se ztrapnil

Stál jsem tam jen v ručníku. Nevěděl jsem, co si počít. Musel jsem počkat, až z šatny někdo vyjde, ale ti, co měli noční, už byli vesměs pryč a ti, kteří přišli na ranní směnu, už byli na svých místech. Propadal jsem panice.

Aby toho nebylo málo, zrovna zpoza rohu vyšla nějaká žena. Dívala se na mě nechápavým pohledem a já se nedivím. Stál jsem tam jen v ručníku. Naštěstí mi ale pomohla, když jsem jí řekl, co se stalo. Dokonce se tomu i zasmála.

První den v práci jsem se tedy zapsal opravdu nesmazatelně. Do druhého dne totiž o zmateném nováčkovi v ručníku věděla celá fabrika.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články