Radim (40): Přemluvil jsem ženu, aby si udělala řidičák. Nyní si to vyčítám

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz zena ridicak
Zdroj: Shutterstock

Moje žena neměla řidičák. Kdykoli někam potřebovala, musel jsem jí dělat řidiče. Neměl jsem problém sednout do auta a odvézt ji tam, kam potřebovala. Byly ale chvíle, kdy jsem si říkal, že by se jí ten řidičák opravdu hodil.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Nakonec jsem ji přemluvil k tomu, aby si ho udělala. Zpočátku se sice vymlouvala, že na to nemá čas nebo že už je na to příliš stará. Nakonec ale do kurzu skutečně nastoupila.

Rád jsem ji vozil tam, kam chtěla

Jelikož moje žena nedisponovala řidičským oprávněním, jakmile se potřebovala někam dostat, automaticky řekla mně. Nedělalo mi problém ji kamkoli odvézt.

Když ale jela například na nehty, musel jsem ji zavést tam, poté jsem se na dvě hodiny vrátil domů a následně se vracel zpátky pro manželku. Právě to byly ty chvíle, kdy jsem si říkal, že by si ten řidičák mohla udělat.

Neustále hledala výmluvy

Opakovaně jsem manželku přemlouval, že by bylo dobré, kdyby si ten řidičák udělala. Ona ale jen opakovaně hledala jednu výmluvu za druhou.

Nejdříve to bylo, že na řidičák nemá čas. Poté zase, že by si tam připadala mezi všemi těmi mladými moc stará. Nakonec se mi to přece jen podařilo a žena si skutečně podala přihlášku do kurzu.

Doufal jsem, že se blýská na lepší časy

Manželka nastoupila do kurzu, kterým procházela bez problémů. Tu a tam si sice stěžovala, že jí tohle nebo tamto moc nejde, ale já jí vždycky opakoval, že to chce čas.

Když se po závěrečné zkoušce s nadšením vrátila domů, že zkoušku udělala, měl jsem opravdu radost. Doufal jsem, že se pro mě blýská na lepší časy. Žena měla dostat řidičák a to znamenalo, že si bude moci jezdit tam, kam potřebuje, aniž by mě k tomu potřebovala. Jenže to jsem se přepočítal.

Nyní si vyčítám, že jsem ji do toho řidičáku nutil

Několik prvních týdnů všechno vypadalo dobře. Manželka se postupně seznamovala s autem a získávala jistotu v řízení. Dával jsem jí užitečné rady, přece jen jsem měl za svůj život už mnoho naježděno.

Když už jsem si myslel, že jsem konečně přestal své ženě dělat taxíka a ona už bude soběstačná, začala se realita vybarvovat úplně jinak.

Žena mi i několikrát během dne volala, že si neví rady s tím nebo s tím. Volala mi do práce, byla schopná volat i třikrát za hodinu. Nejhorší na tom bylo, že často volala kvůli naprostým banalitám. Hodně rychle jsem si začal vyčítat, že jsem ji nutil ten řidičák dělat.

Urazila se a řídit nechce

Nejdříve jsem manželce ochotně odpovídal na všechny její dotazy. Měl jsem pochopení, že si v řízení ještě není tak jistá a mnoho věcí neví.

Velmi rychle mě ale její neustálé dotazování, často i kvůli naprostým hloupostem, začalo lézt na nervy. Jednou jsme se kvůli tomu ošklivě pohádali. Já jí vyčetl, že není schopná si poradit, a ona mi zase vyčetla, že ten řidičák dělala kvůli mně.

Nakonec se urazila a auto odmítla používat. Pronesla něco v tom smyslu, že řídit stejně nikdy nechtěla, a když mi vadí jí radit, můžu ji zase vozit. To jsem to dopracoval.

Autor: Natálie Kabourková


Související články