Radim (39): Žil jsem po boku notorické lhářky: tajila přede mnou, že má statisícové dluhy

od Adéla Vocetková
4 minuty čtení
Zdroj: 123RF.COM

Obrovského zklamání se po patnácti letech dočkal náš čtenář Radim. Ten se rozhodl o svou zkušenost s námi podělit. Stále totiž nemůže uvěřit tomu, že ženu, se kterou dlouhé roky žil, ve skutečnosti ani trochu neznal.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Obdrželi jsme další zajímavý e-mail, tentokrát zaslaný jedním z našich čtenářů. Pan Radim se dlouho odhodlával, jestli se má svěřit, nebo ne. Nakonec se rozhodl o své zklamání podělit.

Byli jsme mladí a do všeho se vrhali po hlavě

Radim a jeho nyní již bývalá žena Zuzana se potkali v době, kdy jim bylo oběma dvacet čtyři let. Jak sám Radim v e-mailu zmínil, byli v té době oba dva velmi mladí a do všeho se vrhali po hlavě. Jako třeba do svatby, pro kterou se rozhodli půl roku od seznámení.

„Vzpomínám na slova mé maminky, která tehdy vyjádřila obavu, jestli to nebereme až příliš zhurta,“ zamýšlí se Radim. „Měla pravdu. Šli jsme na to rychle, ale v tu dobu nám to nedocházelo.“

Už v té době přede mnou měla tajemství

„Zuzanu jsem si zamiloval a bezpodmínečně jí věřil,“ přiznává se Radim otevřeně. „Nenapadlo by mě, že přede mnou může mít nějaké tajemství. Stále dokola jsme se vzájemně ujišťovali, že si říkáme všechno. Nebyl důvod myslet si něco jiného,“ uvažuje.

Vzápětí však Radim v e-mailu přiznal, že nyní již ví, že už v té době před ním měla Zuzana tajemství. Bohužel na to přišel až po několika letech a o to bolestivější tohle zjištění bylo.

„Nyní již vím, že už v době, kdy jsme spolu začínali chodit, měla Zuzka nějaké dluhy,“ pokračuje.

„Neřekla mi o nich ani slovo, ba naopak zarytě mlčela. A mlčela i o tom, že její dluhy neustále naskakují.“

Stále nedokážu pochopit, jak to dokázala skrývat

Radim nám napsal, že stále nemůže pochopit, jak to jeho žena dokázala, že dlouhých patnáct let, během kterých byli manželé, nevyšla pravda najevo.

„Muselo to pro ni být strašně vyčerpávající, žít celé ty roky ve lži,“ uvažuje pan Radim. „Musela se neustále bát, že ji něco prozradí. Vždyť její dluhy, které za ty roky nasbírala, dosáhly několika set tisíc korun!“ nechápe.

Zuzana před svým manželem skutečně celých patnáct let tajila, že má dluhy, které jsou k tomu všemu opravdu vysoké. Některé dluhy měla ještě z doby, kdy nebyli manželé, jiné si ale udělala až v době, kdy již byli svoji.

Musel jsem se poradit s právníkem, co mám dělat

„Před půl rokem to prasklo,“ odhaluje Radim, jak se situace vyvíjela. „Přijel k nám domů exekutor, Zuzana nebyla doma a všechno vyšlo najevo. Když jsem zjistil, kolik dluží, málem to se mnou seklo,“ netají se Radim.

Ten o dluzích své ženy neměl ani tušení. Věděl ale, že pokud dluhy udělala v době manželství, bude je muset splácet i on. Proto se poradil s právníkem, jak má postupovat.

„Bylo mi poraděno, abych co nejdříve napsal věřitelům, kterým moje žena dluží, že jsem o jejích půjčkách a dluzích vůbec nic nevěděl,“ vysvětluje Radim.

„To je totiž jediná možnost, jak alespoň částečně zmírnit dopad škod, které jistě budou následovat. Bojím se, jak to celé dopadne,“ přiznává a tím svůj příběh uzavírá.

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

Jedná se o velice nepříjemnou záležitost. Nejen z finančního hlediska, ale také z pohledu důvěry v samotném vztahu. Radima totiž mohou napadat myšlenky, zdali mu žena netají ještě něco dalšího, když se jí úspěšně dařilo dlouho zakrývat něco tak velikého. Může jí tedy do budoucna důvěřovat? To je komplikovaná otázka a její odpověď záleží na nastavení každého z nás. Pro někoho to může znamenat okamžitý konec vztahu, pro jiného pouhou překážku, kterou je třeba vyřešit a pro třetí člověk si z toho může odnést naprostou nedůvěru k lidem v podobě myšlenky: „Když mi něco takového dokázala tajit vlastní žena, jak jen mohu komukoliv věřit? Vždyť manželka mi měla být blíže než kdokoliv jiný a takto to dopadlo, nemohu už přeci vůbec nikdy nikomu věřit.” Takováto myšlenka může některé lidi vrhat do úzkostných či paranoidních stavů, které je pak potřeba řešit v psychoterapii.

Nejsme tvorové, kteří by se řídili zcela logicky, velice nás ovlivňují a řídí naše emoce, nad kterými máme pouze omezenou moc. Je důležité uvědomit si, že pokud jsme s někým ve vztahu (ať už partnerském či jiném), tak záleží jak na nás, tak na partnerovi, jaké prostředí pro komunikaci si společně vytváříme. To je obtížnější, než se může zdát, protože člověk je protkaný svou nedokonalostí, svými neduhy a náladami. A jelikož se ve vztahu nachází lidé dva, je takových potenciálních problémů dvakrát tolik.

Ne nadarmo se tedy říká, že na vztahu je třeba pracovat. To platí zvláště v oblasti komunikace. Pokud pro druhého člověka nevytvoříme prostředí, ve kterém se bude cítit bezpečně, přijímán a milován, neumožníme mu tak, aby se nám mohl svěřovat s citlivými a bolestnými tématy, za které se může velmi často stydět. K tomu všemu jen přispívá skutečnost, že člověk dokáže velice dobře zrcadlit emoce a vycítit atmosféru, a je schopen tak rozpoznat, nakolik se nám může svěřit a otevřít. Obvykle příliš nechce udělat první krok, protože se neradi cítíme zranitelně, avšak pokud tak učiníme a sami se před druhým člověkem dokážeme otevřít, pak to druhému člověku dá signál “je v pořádku mluvit o podobných věcech.”

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Související články