Petra (33): Už tři roky marně hledám chlapa, který se mnou udrží krok. Zatím to všichni zbaběle vzdali!

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena hleda chlapa
Zdroj: Shutterstock

Ráda bych k sobě našla chlapa, se kterým bych se mohla usadit, založit rodinu a spokojeně zestárnout. Zatímco moje kamarádky už se vdaly a jedna z nich má miminko na cestě, já mám problém narazit na pořádného mužského. Žádný z chlapů, které jsem doposud poznala, se mnou totiž nedokázal udržet krok.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Sama sebe považuji za naprosto normální ženskou. Maminka mě dobře připravila do života, domácnost udržuji čistou, umím uvařit i luxusní svíčkovou. Přesto se mnou žádný z dosavadních partnerů nevydržel.

Jsem náročná?

Už třetím rokem cítím, že bych ráda zakotvila. Inspirují mě moje kamarádky, se kterými proplouváme životem už od základky. Obě dvě jsou vdané, jedna těhotná, druhá se o miminko snaží. A kde jsem já? Pořád sama v prázdném bytě. S kočkou.

Ačkoli jsem si myslela, že nebudu mít problém ulovit chlapa, stal se přesný opak. Sice navážu vztah, ale nedokážu ho udržet. Respektive chlapi nevydrží se mnou.

Stěžovala jsem si kamarádkám, jsou jako moje sestry, které jsem nikdy neměla. Sice mi to neřekly napřímo, na to mě mají moc rády, ale naznačily mi, že jsem náročná. Opravdu jsem náročná?

Jsou věci, kterých se v životě nedokážu vzdát

Pracuji jako recepční v soukromé zubní ordinaci. Dávno jsem překročila třicítku. Moje biologické hodiny už dva roky bijí na poplach. Vlastním třípokojový byt a kočku.

Miluji cestování. Jsem schopna sebrat se v sobotu ráno, odjet doprostřed lesa a tam přespat. Nebo jedu tzv. na blind někam za hranice, bez plánu a jasného cíle.

To jsou věci, kterých se nechci vzdát. A jsou to možná taky ty samé věci, pro které se mnou žádný z chlapů zatím nevydržel. Nestíhají mé životní tempo.

Mám slevit ze svých nároků, nebo dál hledat?

Nad lahví vína jsem si stěžovala své netěhotné kamarádce Lídě. Ptala jsem se jí, už značně ovlivněná alkoholem, jestli mám slevit ze svých životních nároků, abych konečně našla chlapa, který neuteče, nebo jestli mám dál hledat.

Pokrčila rameny. Sama nevěděla, co by mi odpověděla, protože mě dost dobře zná. Ví, že je pro mě dobrodružství důležité, že ho miluji. Jak to ale skloubit s osobním životem?

Autor: Natálie Kabourková


Související články