Michal (27): Přišel jsem do šéfovy kanceláře a hned jsem toho litoval. Toho byste nechtěli být svědkem

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz sef
Zdroj: Shutterstock

Zůstal jsem v práci podstatně déle, než bylo zvykem. Brzy jsem zjistil, že jsem na celém patře sám. Všichni už dávno odešli domů a já byl natolik zabraný do práce, že jsem si toho prostě nevšiml. Před odchodem domů ještě zbývalo odnést šéfovi do kanceláře několik dokumentů. Měla to být otázka pár minut – jen odnést papíry a pak honem domů.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Měl jsem za to, že i šéf už bude dávno doma. S jistotou, že v kanceláři nikdo není, jsem otevřel dveře. Vzápětí jsem toho litoval. Byl jsem totiž nechtěným svědkem něčeho, co jsem rozhodně vidět nechtěl.

Zůstal jsem tam sám

Na pracovišti jsem toho dne zůstal sám. Bylo dávno po pracovní směně a všichni mí očividně rozumnější kolegové už byli doma. Jen já jsem dodělával pracovní resty.

Byl jsem natolik zabraný do svých povinností, že jsem si nevšiml, že jsem tam zůstal sám. I když ne tak docela, ale o tom, že je šéf stále ve své kanceláři, ačkoli v tuhle dobu už býval dávno mimo pracoviště, jsem se dozvěděl až za okamžik.

Do kanceláře jsem vešel v domnění, že tam nikdo není

Namířil jsem si to do kanceláře šéfa, o kterém jsem si myslel, že je dávno pryč. Ještě v okamžiku, kdy jsem vzal za kliku a otevřel dveře, jsem si myslel, že tam vážně nikdo není.

Hned po vstupu do kanceláře jsem ale litoval, že jsem tam vůbec chodil. Stal jsem se nechtěným svědkem něčeho, co budu mít před očima ještě hodně dlouho. Ani vy byste nic takového určitě vidět nechtěli.

Neměl jsem ani tušení

Šéf byl ještě ve své kanceláři, a co bylo nejhorší – nebyl tam sám. Společně s ním jsem totiž nechtěně načapal i dalšího muže. A co na tom bylo ze všeho nejšílenější? Situace, ve které jsem je načapal.

Stihl jsem akorát rychlou omluvu a rudý jako rajče jsem z kanceláře honem vycukroval. Pohled na ty dva jsem měl ale neustále před očima.

Rychle jsem si sbalil své věci a vypadl z pracoviště. Cestou mi došlo, co jsem vlastně viděl. Neměl jsem ani tušení, že je můj šéf gay. Natož aby mě napadlo, že ho jednou uvidím v tak pikantní situaci.

Prosil mě, abych o tom mlčel

Následující den se mi nechtělo do práce. Děsil jsem se, že potkám svého nadřízeného a že nám oběma bude hodně trapně. Pozval si mě na kobereček a já k němu do kanceláře kráčel se sevřeným žaludkem.

Jakmile se za mnou zavřely dveře, šéf si nervózně odkašlal. I jemu bylo očividně trapně, nebyl jsem v tom sám. Mluvil o tom, že je mu líto, že jsem toho byl svědkem, že neměli tušení, že je ještě někdo ve firmě a že se mi omlouvá. I já mu dlužil omluvu, měl jsem zaklepat.

Před mým odchodem mě poprosil, abych se o tom, že je gay, nikde nešířil. Požádal mě také o to, abych nikde nevyprávěl, při čem jsem ho nachytal. To jsem mu mohl slíbit, nejraději bych to vymazal z hlavy.

Autor: Natálie Kabourková


Související články