Když mi všichni říkali, že mi můj vztah s Alenou nevydrží, věděl jsem svoje. Sice jí bylo šestnáct a mě dvacet dva, ale byl jsem zamilovaný a rozdíl jsem neviděl. Její rodiče mě neměli rádi, protože si mysleli, že ji jenom využívám. Nikdo nechápal, že ji mám doopravdy rád.
Kamarádi se na mě koukali skrz prsty, jen málokdo pochopil, že jsem se opravdu zamiloval. Na druhou stranu Alena se stala celebritou, protože začala chodit s o tolik starším klukem. Vztahem se nijak nechlubila, věřil jsem tomu, že mě doopravdy miluje a že to není jen pubertální výstřelek na pár měsíců. A nebyl, o tři roky později jsme stále spolu.
Její dětinskost mě přitahovala
Byla jiná, než všechny holky v jejím věku. Dokázala se bavit i o jiných věcech než make upu a oblečení, neřešila blbosti jako její vrstevnice, které se co týden rozešly s novým klukem. Dokázala si ze sebe udělat srandu. Ostatní sice její bláznivá duše bavila, ale sami byli spíše až moc vážní.
To dítě v ní mě vlastně tak nějak přesvědčilo, že ona je ta pravá. A tak jsem překonal všechny řeči a budoval náš vztah. Smál jsem se jejím vtipům, její roztomilosti, pomáhal ji v osobním i školním životě, protože jsem měl mnohem více zkušeností. A tak nějak jsem doufal, že jednoho dne se z ní stane dospělá dáma.
Někdy se za její hloupé dotazy začínám stydět
Přehoupl se Alenin osmnáctý rok života a nic se nezměnilo. Ani teď, po roce, kdy je z ní devatenáctiletá slečna, se její chování nijak nevyvinulo. Pořád je to to samé roztomilé dítě, do kterého jsem se tenkrát zamiloval. Což mě na jednu stranu přitahuje, na stranu druhou ale musí pochopit, co je to dospělý život.
Občas se totiž zeptá na věc, která by mě v životě nenapadla. Nemá přehled o základních pojmech, věci řeší spíš se smíchem a s problémy si hlavu neláme. Došlo mi, že vlastně chodím s někým hrozně nevyspělým. Jenomže jsem si k ní vybudoval opravdu velmi blízký vztah a miluji ji, i když je to občas náročné.
Nevím jak ji převychovat
Mnohokrát jsem s ní na téma její dětinskosti mluvil. Vždy to skončí stejně – začne slibovat, že se polepší a stresovat se, že se s ní jednou kvůli tomu rozejdu. To v plánu rozhodně nemám, miluju ji a stále si myslím, že se časem trochu změní. Odehrává se ve mně souboj toho, že chci, aby se změnila, zároveň ji ale miluji takovou, jaká je.
Autor: Šárka Cvrkalová