Markéta (30): Viděla jsem svého manžela dělat něco neodpustitelného. V mých očích klesl na úplné dno

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena neco neodpustitelneho
Zdroj: Shutterstock

Začalo mi hodně vadit, že manžel tráví stále více času s kamarády, ne doma se mnou a naší dcerou Pavlínkou. Nedal si ale do svého volného času mluvit. Vždycky to skončilo hádkou. Jednou domů nepřišel dva dny a já o něho dostala strach. Sbalila jsem dceru a vydala se manžela hledat.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Našla jsem ho – jak jinak – v obklopení jeho kamarádíčků. Byla to taková zvláštní parta a já se kolikrát ptala sama sebe, co na nich můj chlap vidí. Když jsem přišla do garáže jednoho z nich, kde se scházeli, zůstala jsem v šoku stát na ulici. Z toho, co jsem tam viděla, se mi totiž zvedl žaludek.

Pořád jen kamarádi a rodina až na posledním místě

S manželem jsme spolu už dlouho. Letos to bude devět let. Máme spolu i dvouletou holčičku Pavlínku. Manžel byl vždycky takový ten párty typ. Dříve mi to imponovalo, sama mám za sebou bouřlivé mládí plné večírků a alkoholu.

Jenže po narození dcery se moje priority změnily. Jeho však zůstaly stejné. Naivně jsem si myslela, že se díky dceři změní, ale všechno jelo stále ve stejných kolejích.

Manžela zajímali jen kamarádi. Když přišel z práce, buď se hned zase sebral a šel za nimi, nebo koukal na televizi či do mobilu.

Často jsme se kvůli tomu hádali

Nejednou jsem se na manžela zlobila, že dává přednost kamarádům před námi. Skončilo to hádkou. Vyčítal mi, že na rozdíl ode mě chodí do práce a pak má přece nárok na zábavu.

Snažit se argumentovat, že zábavu si přece může užít i s námi, třeba na výletě nebo na dovolené, nemělo smysl. Podle něho to není zábava, ale povinnost.

Dva dny nepřišel domů

Posledně manžel nepřišel domů dva dny. Už se stalo, že se třeba zdržel přes noc a já raději ani nepřemýšlela, kde a s kým byl. Jenže teď jsem dostala strach. Mobil nezvedal, na zprávy neodpovídal. Vzala jsem dceru a šla ho hledat.

Věděla jsem, kde asi bude. Chodili do garáže jednoho z nich, kde to vypadalo jako v doupěti. A nespletla jsem se. Manžel tam byl. Garáž byla dokořán a já měla z ulice výhled na to, co se uvnitř děje. Z toho, co jsem viděla, se mi zvedl žaludek.

Klesl u mě na dno

Manžel si hned nevšiml, že tam stojím s kočárem. Byl totiž úplně mimo. Pochopila jsem, že tam hulí trávu. To jsem nesnášela. Alkohol bych překousla, kouření taky. Ale drogy rozhodně ne.

Udělalo se mi zle. Tohle že je otec mého dítěte? Tohle je chlap, který by se měl postarat o rodinu? Chlap, který se dva dny neukáže doma a je natolik zhulený, že nás ani pořádně nepozná?

Za tohle u mě manžel klesl až na úplné dno. Už chápu, že tohle není chlap pro život, není na něho spoleh. Nechápu, proč jsem s ním byla tak dlouho a proč jsem v tom nechávala vyrůstat naši dceru. Zlobím se sama na sebe.

Autor: Natálie Kabourková


Související články