Marek nikdy lidi okolo sebe příliš neřešil. Jak on sám říká, hledí si svého a po ostatních vyžaduje totéž. Proto se nijak zvlášť nepozastavoval nad skutečností, že jeho soused vychází ze svého bytu jen v noci a přes den ho nevidíte.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
E-mail od Marka nás velmi potěšil. V první řadě přiznáním, že pravidelně čte naše články. Následně nám v něm popsal svoji zkušenost se záhadným sousedem.
Už jste někdy viděli, aby se někdo stěhoval v noci?!
„Už se vám někdy stalo, že byste viděli, jak se někdo stěhuje v noci?“ položil nám hned na úvod Marek ve svém e-mailu zajímavou otázku. Zamysleli jsme se a měli jasno: ne. Když se někdo stěhuje, stěhuje se přeci za bílého dne. „I pro mě to byla vůbec první zkušenost. Jednoho večera, bylo asi po osmé, k paneláku přijela dodávka a muži z ní začali stěhovat nábytek,“ vysvětluje a dodává, že se všechno odehrávalo v podstatě pod rouškou tmy.
Někdy jsem si říkal, jestli vůbec žije
Marek je zvyklý na chodbě paneláku či ve výtahu potkávat své sousedy žijící ve stejném domě. Pokud ale šlo o nového souseda, první měsíce ho nepotkal ani jednou. „Někdy mě dokonce napadlo, jestli vůbec žije,“ uvažuje Marek. „První měsíce jsem ho neviděl ani jednou,“ vzpomíná a přiznává, že to bylo zvláštní.
Moc toho nenamluvil
V e-mailu jsme se dočetli, že Marek svého souseda vůbec poprvé zahlédl teprve nedávno. Příliš tomu nepřispěla ani situace, která tu ještě před několika týdny panovala a většinu lidí nedobrovolně uzavřela doma. „Vracel jsem se pozdě v noci domů a se sousedem jsme se střetli na chodbě, když zrovna vycházel ze svého bytu,“ popisuje nám Marek. „Já se vracel, on teprve odcházel,“ píše. „Na chodbě sice svítilo světlo, ale to je jen taková bludička. Sousedovi nebylo vidět do tváře,“ pokračuje Marek.
Ačkoli se s ním snažil navázat řeč, soused toho dle Markových slov příliš nenamluvil. Přes hlavu měl kapuci a přes ústa natažený šátek. Na očích brýle. Vypadal podivně.
Teď už vím, proč ven vychází jen v noci. Nedivím se mu
První rozpačité setkání se sousedem Markovi stále vrtalo hlavou. Všímal si, že ho nikdo nenavštěvuje, a usoudil, že asi mnoho přátel nemá. Přitom věkově mohli být stejně staří. „Nikdy jsem se o druhé příliš nezajímal, ale v jeho případě mi to nedalo,“ vysvětluje Marek, proč se rozhodl za sousedem zajít. Chtěl ho totiž poznat. „Nejdříve váhal, jestli mě vůbec pustit k sobě. Snažil se zahalit si obličej,“ píše Marek. „Když jsem vzápětí zjistil, proč se před ostatními skrývá a chodí ven jen v době, kdy je minimální šance, že někoho potká, vůbec jsem se mu nedivil,“ napíná nás Marek.
Jsme přátelé. Vzhled neřeším
„Soused Jirka má přes celou stranu obličeje vážně ošklivou jizvu a navíc má jedno oko skleněné,“ popisuje Marek. „Měl autonehodu, která mu naprosto znetvořila obličej. Stydí se za to a já se nedivím,“ píše.
Marek v závěru e-mailu napsal, že jsou nyní s Jirkou přátelé. Jeho vizáž totiž absolutně neřeší. Dodává však, že je možná jediným kamarádem, kterého jeho soused má.
Autor: Natálie Kabourková
