Ludvík (44): Jsem bohatý a hledám ženu. Musí však překousnout mou ujetou potřebu

od Adéla Vocetková
3 minuty čtení
muz usmivajici se
Zdroj: Shutterstock

Někdo má rád vdolky, jiný zase holky, ale rozhodně platí, že v jednom i druhém má každý jiný vkus. Časem ze svých preferencí někteří sleví, a jiní jsou naopak jen víc a víc přesvědčeni, že musejí získat to, co chtějí.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Ludvík je rozhodně muž, který ví, za čím jde. Někdo v něm vidí tvrdého byznysmena, jiný bezohledného egoistu, ale jeho samotného tyhle soudy vlastně nezajímají. V práci i v osobním životě má prostě jasný plán i cíl a soustředí se jen na jeho naplnění.

Vím, co chci

Když jsem zakládal svou firmu, právě jsem končil školu. Moji rodiče, známí i učitelé proti tomu kroku měli spoustu námitek. Přesvědčovali mě, abych nabral zkušenosti v nějakém korporátu, a tvrdili, že nemám šanci uspět. Jenže já věděl, co chci a pracoval jsem na tom všemi možnými způsoby.

Během prvních dvou let fungování se moje firma rozrostla natolik, že jsem musel přijmout několik zaměstnanců. Uštěpačné hlasy těch, kteří tvrdili, že zkrachuji pomalu dříve, než začnu, utichly. Firma dál expandovala a brzy jsme rozšířili provoz ještě víc. Všechno šlape jako hodinky i dnes a mé přesvědčení, že pokud se pro něco rozhodnu, tak to také získám, mi už nemůže nikdo vzít.

Nejsem pro každého

Za ty roky, kdy jsem na svém podnikání tvrdě pracoval, jsem potkal i spoustu těch, kteří mi říkali, že jsem egoista, jdu přes mrtvoly a není se mnou lehké být. Nikomu z nich jsem ten názor nevyvracel. Nemám v sobě potřebu být všemi a za každých okolností přijímaný a vím, že i tohle je vlastnost, která mi mou pracovní cestu velmi usnadnila.

Co mi ale naopak spíše komplikuje, jsou vztahy. Naprostá většina žen, které jsem potkal, čekala, že se budu přetvařovat, přizpůsobovat a být čímkoliv, jen ne sám sebou. Vyčítaly mi, že s nimi trávím málo času a moc mluvím, nebo naopak.

Některé z nich zajímaly hlavně moje peníze, některé byly hrdé a nechtěly ode mě ani korunu. Vždycky to ale dopadlo stejně. Nesouladem a neshodami, které přerostly v rozpad vztahu dřív, než se z něj stihlo vyvinout něco vážnějšího.

Tohle pro mě žádná neudělá

Je ale pravda, že stejně jako jsem náročný ve své práci, jsem náročný i ve vztazích. Chci vedle sebe ženu s velkým Ž, hotovou a sebevědomou královnu, která stejně jako já ví, co chce. Pár takových se objevilo, ale i tyhle vztahy ztroskotaly. Mám totiž jednu tajnou vášeň, které se nechci vzdát.

Jsem velký fanoušek historie a především období renesance. Miluji, jak se v tu dobu obrozovala lidská kultura a jak lidé oceňovali, co jim život přináší.

Líbí se mi renesanční móda, a to samozřejmě hlavně ta ženská. Dlouhé vrstvené šaty s velkými sukněmi na mě působí velice žensky a přitažlivě, ale klenotem v tom všem jsou korzety. Nemůžu se na takto oblečenou ženu vynadívat a to je, jak se zdá, právě ten problém.

Můj největší sen je, že moje žena bude chodit v takovém oblečení. Jsem ochoten zaplatit za šaty, které budou podle mých představ, snad cokoliv, jen když bude moje vyvolená svolná k tomu, aby si doma denně oblékala šaty, které jí vyberu.

Nevzdávám to, hledám dál

I poslední vztah, který jsem měl, pohořel právě na mojí zálibě v takovém oblečení. Ale jak už jsem říkal, jsem prostě člověk, který si jde za svým. Nestydím se za to, co se mi líbí a věřím tomu, že se najde žena se stejnou zálibou.

Nechci, aby se do něčeho nutila a přesvědčovala se k něčemu jen kvůli mně. Ostatně ani já se nechci měnit kvůli ní. A samozřejmě chápu, že ne všem ženám je korzet příjemný. Jednoho dne ale svou královnu potkám a jsem si jistý, že bude moje nadšení sdílet.

Autor: Daniela Jílková

Související články