Luboš (33): Od začátku jsem věděl, že je to špatný nápad. Manželčino ukvapené rozhodnutí nám zničilo život

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz rozhodnuti manzelky
Zdroj: Shutterstock

Od první chvíle mi bylo jasné, že to není dobrý nápad a svůj nesouhlas jsem dal ženě dost jasně najevo. Jenže ona mě vůbec neposlouchala. Na očích měla růžové brýle a odmítala poslouchat moje argumenty. Nakonec se ukázalo, že jsem měl pravdu. Tohle byl pořádný krok vedle!

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Když za mnou žena s tím nápadem přišla poprvé, jen jsem nevěřícně kroutil hlavou a s úsměvem na rtech odpověděl, že to nepřipadá v úvahu. Jenže ona si to nedala vymluvit.

Miláčku, tohle jsme přece vždycky chtěli!

„Lásko, podívej se!“ mávala mi žena před obličejem svým telefonem. Měla na něm nějaký inzerát. Stála nade mnou a div neposkakovala radostí.

Prohlédl jsem si inzerát, ve kterém někdo nabízel chatu k prodeji. Projel jsem letmo fotky a hned věděl, že tohle rozhodně ne.

„Tohle jsme přece vždycky chtěli,“ švitořila manželka. Zakroutil jsem hlavou a odpověděl, že tuhle chatu kupovat nebudeme. Nestála za to. Na ženině výrazu jsem poznal, že ji moje odpověď neuspokojila.

Nedala si to vymluvit

Naivně jsem si myslel, že ženu moje negativní reakce odradila a dá s tím pokoj. Jenže pár dní poté s oním inzerátem přišla znovu. A opět mě přesvědčovala, že bychom do toho měli jít.

„Liduško, neblázni,“ povídal jsem jí. „Podívej se na tu chatu pořádně, je v hrozném stavu,“ vysvětloval jsem. A nebyl jsem daleko od pravdy, už jen podle fotek bylo jasné, že ta chata za peníze, za které ji prodávali, rozhodně nestojí.

Jenže manželka si to nedala vymluvit. Nemluvila o ničem jiném než o té chatě. Dokonce s tím začala i před rodinou. Zaskočilo mě, že jim to podávala jako hotovou věc.

Cítil jsem se podvedený

Když se manželka o chatě nezmínila několik dní, doufal jsem, že je po všem a ten bláznivý nápad ji konečně přešel.

Jednoho dne na mě ale čekala doma a mávala mi před obličejem nějakými papíry. V žaludku mě zabolelo, tušil jsem průšvih.

Za mými zády chatu koupila. Nechápal jsem, kde na to vzala peníze. Když mi řekla, že si je půjčila, nechápal jsem znovu. Jak jí mohli dát nemalé peníze bez mého souhlasu?

Cítil jsem se podvedený. Na krku jsme měli starou zanedbanou chatu a dluh, o kterém jsme záhy zjistili, že ho nedokážeme splatit. A to nebylo všechno.

Její unáhlené rozhodnutí nám zničilo život

Chata se proměnila v moji noční můru. Žena nežila ničím jiným. Na chatě trávila celé dny, a co bylo ještě horší – neustále do ní vrážela peníze. A já jen platil a platil. A když nebylo z čeho, vzali jsme si další půjčku, aby bylo na opravy.

Peníze se kutálely, nestíhal jsem to sledovat. I manželka uznala, že se unáhlila. Chata byla v ještě horším stavu, než to vypadalo na fotkách, a sebrala nám daleko více peněz, než bych byl kdy ochoten dát.

Nyní máme chatu, kterou postupně dáváme dohromady, také velké dluhy, které splácíme, a živoříme. Manželčino rozhodnutí nám zničilo život. A já ji přitom od začátku varoval.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články