Pamatuji si, že jsem na škole nikdy neměl moc kamarádů. Bavil jsem se jenom s jedním podivínem, který měl podobné zájmy jako já. Tenkrát jsme milovali chemické pokusy, a byli jsme proto tak trochu vyvrhelové. Když jsem dostal pozvánku na třídní sraz, vlastně se mi tam ani moc nechtělo. Navíc jsem ten den měl jít se ženou do kina.
Jenomže právě onen podivín, jmenuje se Pavel, mi neustále psal, že mám přijít, že bude legrace. A když moje žena viděla, že se sám nerozhodnu, řekla mi, že do kina můžeme jít kdykoli, a poslala mě na třídní sraz.
Nakonec jsem se bavil víc, než bych čekal
Bylo mi jasné, že spousta vtipů poputuje na můj a Pavlův účet. Pavel a Karel. Dvojice podivínů s láskou k chemii. Ale většina těch vtipů a vzpomínek byla slušná a nikdo je nemyslel zle. Vyrostli jsme a celá parta nás tentokrát přijala.
Když se konečně všichni pobavili a došly jim vtipy na naši dvojku, začal jsem si povídat s jednou spolužačkou, která se zjevně moc nebavila. Její kamarádky nakonec na sraz nedorazily a ona prý přemýšlela, že společnost brzy opustí. Objednal jsem jí panáka s tím, že by to byla škoda. Nakonec jsem si s ní našel milion společných témat a povídali jsme si až téměř do půlnoci.
Od toho dne si s ní píšu. Myslím, že mezi námi přeskočila jiskra
Zdroj: 123RF.COM
Než jsem opustil bar, vzal jsem si na Míšu kontakt. Hned druhý den jsem si ji přidal na Facebooku do přátel a navázal na včerejší konverzaci, kterou jsme nedořešili hlavně kvůli alkoholu. Od toho dne každý večer sedím u počítače a vedu s ní dlouhé konverzace. Chvílemi mám pocit, že se mnou snad Míša i flirtuje. A bohužel musím říct, že se jí to daří. Myslím, že jsem do ní zamilovaný. A cítím, že ona to má stejně.
Právě proto neustále odmítám její pozvání na skleničku. Vymlouvám se na práci, na výlety s dětmi, kino s manželkou. Tu jsem vzal ven od té doby nejméně pětsetkrát, protože mám výčitky svědomí. Jí to nedochází, stačí jí, že spolu trávíme čas. Miluji ji a nerad bych, aby se mezi nás někdo postavil. Máme spolu rodinu. A někdo, koho jsem spoustu let neviděl a teď k němu cítím něco, co sám příliš nechápu, mi to všechno nesmí zničit.
Doufám, že se mé pocity brzy uklidní
Míša je milá, hezká, svobodná. Ona si může dovolit flirtovat se mnou. Ale já mám závazky a nechci je zpřetrhat. Je na mně, abych všechno ukončil. Jenomže povídání se spolužačkou je příjemné a já si s ní nedokážu jenom tak přestat psát. Proto doufám, že se moje pocity brzy uklidní a já budu Míšu brát opět jenom jako kamarádku, se kterou klidně zajdu rád i na skleničku.
Autor: Šárka Cvrkalová
