Jiřina (30): Z tajemného krámku jsem si donesla záhadný amulet. Babička mi radila, abych ho nenosila. Měla jsem ji poslechnout

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zoufala zena
Zdroj: Shutterstock

V našem městě se objevil nový obchůdek. Nebyl nikterak velký. Předtím na tom samém místě byla prodejna dekorací a nyní si prostor pronajala žena, která v něm prodávala různé předměty. Na první pohled to vypadalo jako vetešnictví, ale ten krámek měl takové tajemné kouzlo.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Chodila jsem kolem něho a vždycky jen zvědavě nakukovala do výlohy. Na tyhle věci jsem nikdy moc nebyla, proto jsem necítila potřebu zajít dovnitř. Jednoho dne, když jsem se zrovna vracela z práce, to ale bylo jiné. Krámek jako by mě snad lákal dovnitř.

Působil tajemně

Ten krámek byl až na konci náměstí. Maličký, trochu zapadlý. Navíc působil tak zvláštně tajemně. Nikdy jsem však neměla potřebu ho navštívit.

Chodila jsem okolo, měla jsem to kolem obchodu cestou z práce. Nakukovala jsem dovnitř jen tak letmo, prohlížela jsem si věci ve výloze.

Něco mě lákalo

Jelikož jsem na tyhle předměty, které by kdekomu mohly připadat jako veteš, moc nebyla. Proto jsem obchůdek nenavštívila.

Jednoho odpoledne, když jsem tudy šla zrovna z práce, jako by mě snad něco lákalo, abych šla dovnitř. Tehdy poprvé jsem neodolala a krámek skutečně navštívila.

Babička se zděsila, když ho viděla

Odnesla jsem si domů amulet. Ležel tam přímo na prodejním pultu a lákal mě k sobě. Zní to sice bláznivě, ale přesně tak to bylo. Prostě si mě zavolal.

Toho odpoledne jsem se stavila k babičce. Když jsem jí amulet ukázala, vyděsila se. Hned mi začala kázat, abych ho odnesla zpátky a rozhodně si ho nebrala na sebe. Její slova jsem nebrala vážně.

Začaly se dít podivné věci

Navzdory babiččiným obavám a radám, abych amulet nenosila, že mi přinese jen samé neštěstí, jsem si ho hned druhý den navlékla na krk. Hodil se mi k halence, kterou jsem si zrovna vzala na sebe.

Nejdříve mi ujela tramvaj. Pak se mi zlomil podpatek, a ještě tak nešikovně, že jsem si bolestivě zvrtla kotník. Do práce jsem se dobelhala pozdě, šéfová si na mě zchladila svoji špatnou náladu.

Odpoledne to nebylo lepší. V obchodě mi nešlo platit kartou, hotovost jsem neměla, tak jsem musela vše vrátit a pěkně se ztrapnila.

Měla jsem ji poslechnout

Aby toho nebylo málo, zlomila jsem klíč v zámku a musela čekat dvě hodiny na zámečníka. Ten si navíc naúčtoval pěkně tučnou sumu.

Nevím, jestli za ten den blbec mohla náhoda, nebo ho měl na svědomí ten amulet, ale následující den jsem ho vrátila. Měla jsem babičku poslechnout.

Autor: Natálie Kabourková


Související články