Hynek a jeho žena se poznali v nemocnici. Oba pracují jako lékaři už několik let. Syna odmalička vedli k tomu, aby studoval to, co ho baví. On se po vzoru rodičů rozhodl nastoupit na zdravotní školu. Jenomže po několika letech si uvědomil, že to není to, co by chtěl dělat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Dostudoval střední zdravotnickou školu a v našich šlépějích pokračoval i na výšku. Nikdy jsme ho k ničemu nenutili. On se rozhodl sám. Jenže po dostudování bakaláře si usmyslel, že už na magistra pokračovat nechce. Našel si totiž práci, která s jeho oborem vůbec nesouvisí,“ říká Hynek.
Moje žena neunesla, čeho se vzdal na úkor své nové práce
Hynek popisuje, že jeho žena měla psychické problémy už delší dobu. Od smrti své maminky začala brát prášky, fungovala však jako normální člověk. Ve stresových situacích ale občas zareagovala přehnaně.
„Když nám syn oznámil, že končí se školou, nebyla z toho nadšená. O to víc ji ale překvapilo, když oznámil, že chce být plavčíkem na plný úvazek. V krytém bazénu u nás ve městě strávil hodně času po škole, když chodil rekreačně plavat. V prostředí si našel kamarády a práce u vody ho natolik zaujala, že se rozhodl ji vzít.“
Když se rodiče dozvěděli, že chce jejich jediný syn skončit se školou proto, aby začal pracovat jako plavčík, přemlouvali ho pro změnu rozhodnutí. „Mysleli jsme, že by to mohl dělat jako brigádu a zůstat na škole, aby měl lepší budoucnost,“ popisuje Hynek.
„Jenže Tomáš nám oznámil, že brigádníky neshánějí a on nechce o práci přijít. Zamiloval si prý tamní prostředí, a navíc se mu líbí jedna z dívek, na kterou by svou novou prací chtěl udělat dojem.“
Moje žena je od toho dne stále ve stresu. Ani já nejsem nadšený, ale synovi nebudu bránit v jeho rozhodnutí
Od toho dne se Hynkova žena hodně změnila. Celé dny chodí jako tělo bez duše, se synem sotva mluví. „Tomáš bydlí stále s námi. Měli jsme za to, že z něho bude doktor, jenže on veškeré roky snahy a dobrých známek zahodil,“ vykládá Hynek.
„Já mu samozřejmě nebudu bránit ve štěstí. Je mladý, dělá to kvůli lásce a také z nerozvážnosti, časem třeba přijde na to, co je pro něho lepší. Ale moje manželka to nese hodně těžce.“
Nejde až tak o to, že by z Tomáše chtěla mít matka doktora. Spíše ji mrzí, že se věnoval téměř osm let něčemu, co je mu nakonec na nic. I když se ji syn snaží přesvědčit o tom, že tak bude šťastný, ona to odmítá slyšet.
„Mám o ni strach. V práci je najednou nespolehlivá, nedá se s ní o ničem mluvit. Bojím se, že se její psychický stav zhoršil. Jenže se nemohu postavit na její stranu, protože můj syn je dospělý a rozhodl se sám,“ dodává Hynek. „Vůbec teď nevím, co bude dál.“
Autor: Šárka Cvrkalová
