Dnes se Pavel živí doučováním angličtiny z domova a pracuje jako příležitostný trenér ve fitcentru. Dříve hlídal školní chodby gymnázia, ale kvůli jedné události, za kterou tak úplně nemohl, musel své pracoviště opustit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Odešel jsem dobrovolně, stejně bych z toho měl jenom trauma na celý život, dál tam pracovat. Ale pravděpodobně bych byl vyhozen za to, že jsem nechával žákům volný přístup do tělocvičny i před svými hodinami,“ popisuje Pavel.
Chtěl jsem jenom, aby se bavili
Pavel učil na gymnáziu několik tříd anglický jazyk a dvě chlapecké skupiny na tělocvik.
Jedna z nich měla hodinu tělesné výchovy vždy po polední přestávce a Pavel jim odemykal tělocvičnu dřív, aby se mohli žáci bavit.
„Hodně studentů chtělo hrát stolní tenis, jiní si házeli míčem na koš. Měli povolené míčové hry, ale zakázal jsem jim výslovně používat jakékoli náčiní. Navíc všichni věděli, že kdyby to zjistil ředitel, problém bych měl já. Nechával jsem totiž žáky asi dvacet minut v tělocvičně bez dozoru.
Pavel si tím ale u dětí získával respekt. Sedmnáctiletí žáci ho měli za hodného pana učitele a na angličtině se pak všichni snažili. On tak měl za to, že je to skvělý přístup. Až do onoho osudného dne.
Medicimbály jsem jim prý nezakázal
„Zbývalo asi pět minut přestávky, když pro mě do kabinetu přiběhl chlapec jménem Jakub. V očích měl slzy a že prý se Aleš praštil do hrudníku a omdlel. Okamžitě jsem běžel do tělocvičny,“ popisuje Pavel.
Chlapec ležel na zádech, nedýchal, učitel tak ihned začal s masáží srdce a pověřil Jakuba, aby přivolal dalšího učitele. „Než jsem stačil něco říct, druhý spolužák mi oznámil, že záchranka už je na cestě. Pokračoval jsem s masáží srdce asi pět minut, než začal Aleš dýchat.“
Když dorazila záchranná služba, chlapec už byl při vědomí. Byl ale odvezen do nemocnice, kde mu zjistili zlomená dvě žebra.
„Nejspíš mu je zlomil kamarád, který po něm hodil medicimbálem. A já s masáží srdce práci dokončil,“ uznává učitel.
„Prý jsem jim zakázal náčiní, ale medicimbál je míč. Nikoho z nich nenapadlo, že by se při házení s ním mohli zranit.“
Bylo jasné, že rodiče mnohých dětí by si po události na učitele stěžovali. On navíc sám uznal, že na něho měl zážitek velký psychický vliv. Sám se proto rozhodl odejít, a zachovat si tak kladné reference, než aby byl vyhozen.
„Ředitel školy je naštěstí chápavý chlap. I když to celé byla moje vina, on přistoupil na to, že podepíše výpověď z mé strany a nebude mi dělat problémy do budoucna. Psychické následky si i tak nosím doteď.
Autor: Šárka Cvrkalová
