Dominika (42): Začalo to malou sbírkou. Pak jsem dělala něco, co byste mi okamžitě zatrhli

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
vydesena zena
Zdroj: Shutterstock

Se svým manželem žila Dominika pět let. V současné době ho stále miluje, přesto se ale s malou holčičkou, která se jim před půl rokem narodila, odstěhovala k rodičům. A domů se vrátí pouze za podmínky, že se její muž zbaví alespoň části své sbírky.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Svého muže miluji. Jenomže u nás doma se nedá kvůli jeho krámům ani hnout. Chápu, že se každý někdy pro něco nadchne, bohužel je ale potřeba myslet taky na praktičnost situace,“ říká čtenářka.

„Dokud jsem zakopávala o jeho věci jen já, ještě se to dalo přežít. Jenomže teď máme miminko a já nemám kam zaparkovat kočárek. Dvě místnosti v našem domě zabírá manželova sbírka. Dala jsem mu proto jasné ultimátum.“

Nejprve sbíral jenom modely, pak přešel na skutečné motorky

Dominičin manžel Lukáš sbírá motorky. Začalo to malou sbírkou modelů nejrůznějších motorek z celého světa. Měl je hezky vystavené na poličkách a Dominika měla radost, že se pro něco nadchl. Jenže netušila, že se po dvou letech jejich dům promění ve skladiště.

„Modely už zdaleka nejsou jenom na poličkách. Jsou poházené všude. Některé mají krabičky, jiné se válí jen tak po nábytku. Ve skříních, v knihovně, na stolech. Modelů má můj muž už přes pět set. Zabere to více místa, než si dovedete představit.“

Problém je ale podle Dominiky v tom, že si její muž pořídil už celkem šest normálních motorek. „Jel na každé možná jednou. Má je doma v garáži, kde kvůli tomu není místo ani na kočárek. Kromě motorek má i motorkářské vybavení, které také zabírá místo a překáží,“ vysvětluje čtenářka.

Její muž má podle všeho doma několik přileb, kombinéz, motorkářských bot, ale také náhradních dílů na motorky. To všechno má místo především na podlaze. „Nevadí mi, že utrácí peníze za svůj koníček. Jednu místnost v bytě má dokonce na sbírku vyhrazenou,“ říká.

„Jenže ta mu nestačí. Pokoj, který měl být původně dětský, je zaházen harampádím, modely motorek a oblečením, které nikdy neměl na sobě. A on argumentuje tím, že malá teď ještě vlastní místnost nepotřebuje.“

Odstěhovala jsem se k rodině. Vrátím se, až bude kam

Dominičina dcerka už začíná pomalu lézt a objevovat. Každou chvíli má ale v ruce nějaký rezavý kus motorky nebo drobnou součástku. Dominika se proto rozhodla, že bude nějaký čas bydlet u rodiny.

„Řekla jsem svému muži, že chci, aby se sbírky zbavil. Myslím, že to neudělá, budu ale považovat za výhru i to, že uklidí jednu místnost a v modelech si udělá pořádek. Pokud bude kam dát v garáži kočárek a všude se nebudou válet jeho věci, vrátím se domů,“ píše čtenářka.

S manželem se Dominika baví, vídají se ale jen minimálně. „Každý večer mi volá, slibuje, že si brzy najde čas, a že dokonce v pokoji pro malou vymaluje. Jsem zvědavá, kdy to bude. Jsem totiž u matky už čtrnáct dní. Myslela jsem, že to bude brát víc vážně.

Dominika už dlouho nebyla doma, takže neví, zda její muž jen slibuje, nebo už s úklidem skutečně začal. Pravda ale je, že docílila aspoň toho, že prodal část vybavení na motorku.

„Sám uznal, že kombinézy nenosí a peníze využijeme lépe. Myslím, že mu také chybím. Snad se tedy brzy postará o to, abych se mohla s malou vrátit domů. Možná si někdo myslí, že je to šílenost, já jsem ale zkrátka nenašla jinou cestu, jak s ním vyjednávat,“ dodává závěrem.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články