Daniel (30): Moje žena netuší nic o mé temné minulosti. Říci jí pravdu by znamenalo konec

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
muz 30
Zdroj: Shutterstock

Když si Daniel před třemi lety bral Moniku, před zraky svědků i zrakem Božím jí v kostele v den jejich svatby v rámci slibu přísahal, že jí nikdy nebude lhát a vždy k ní bude naprosto upřímný. Už v tom okamžiku však moc dobře věděl, že něco takového nebude schopen dodržet.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Svatbu v kostele Daniel neplánoval, ale Monika pocházela z věřící rodiny a on se jí přizpůsobil. Uvědomoval si, že když své ženě sliboval upřímnost a společný život bez lží, lhal jí přímo do očí.

Manželce na upřímnosti velmi záleží

Do Moniky jsem se zamiloval, jak se říká, na první pohled. Poprvé jsem ji viděl v baru, kam přišla s kamarádkami. Byla mezi nimi ta nejtišší a nejméně nápadná. Přesto si získala moji pozornost.

Na druhém rande mi přiznala, že je věřící a že si na víře zakládá, protože v tom vyrůstala od malička. Kromě víry kladla velký důraz také na vzájemnou upřímnost.

Již v tom okamžiku, kdy jsme spolu začínali chodit, jsem věděl, že se k ní nechovám úplně čestně, uvědomoval jsem si, že to vůči ní není ani trochu fér.

Před zraky všech jsem jí slíbil něco, co jsem nebyl schopen dodržet

Když přišla řeč na svatbu, přemlouvala mě, abychom se vzali v kostele. Mně se do toho nechtělo, protože víra a vše okolo toho mi nikdy nic moc neříkalo. Nakonec jsem se ale nechal přemluvit.

V den svatby jsem pronesl slib, který jsem si musel připravit. V něm jsme si vzájemně slíbili upřímnost a manželství bez lži. Už v tu chvíli jsem věděl, že své manželce lžu do očí a slibuji něco, co nejsem schopen dodržet.

Manželka nic netuší o mé minulosti. Kdybych jí řekl pravdu, přestal bych pro ni existovat

Moje žena věří tomu, že před sebou nemáme nejmenší tajemství. Přitom nic netuší o tom, jaká byla moje minulost. Tu před ní musím utajit za každou cenu.

Před pár lety, ještě než jsme se poznali, jsem byl, jak to říci slušně, hodně promiskuitní. Střídal jsem ženy doslova jako ponožky. Co večer, to jiná žena, jiná ložnice, jiná zkušenost.

Dříve jsem si to užíval, nyní při pohledu zpět vím, že jsem se choval jako pitomec. Moje žena se ale nic z toho nesmí dozvědět. Jsem přesvědčen, že kdyby odhalila pravdu o mé minulosti, přestal bych pro ni existovat. Něco takového by mi nikdy neodpustila.

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

Základem každého zdravého partnerského vztahu je důvěra. Pokud již od začátku plánujeme partnerovi lhát, pak vzniká otázka: Jaký smysl takový vztah vůbec má? Všichni máme ve svém životě něco, za co se stydíme, čeho se bojíme nebo za co si klademe vinu. To je zcela normální. O těchto věcech se jen málokdy bavíme s ostatními a může pro nás pak být velice těžké dokázat se před druhými otevřít, pojmenovávat takové věci a říkat je nahlas.

Dlouhodobý vztah, partnerství, by však měl být dostatečně bezpečný prostor, kde si takové věci můžeme dovolit sdílet. Často jsou to právě muži, kteří o svých pocitech a emocích neradi hovoří nebo o nich mluvit ani neumí a snaží se nasadit masku statečného siláka, kterého nic nerozhází. Všichni jsme však jen lidé a emoce jsou vlastní každému z nás a není nutné se za ně stydět.

Svoji minulost nemůžeme změnit, ale zároveň nás ani nedefinuje. Člověk, kterým jsme bývali kdysi, je někdo jiný nežli naše dnešní Já. Jako lidé se neustále dynamicky vyvíjíme.

Je potřeba nesnažit se přemýšlet za našeho partnera, nedomýšlet se ve vlastní hlavě, ale komunikovat s ním, dvě hlavy vědí koneckonců víc než jedna. Často můžeme slyšet klišé jako “to přeci musel vědět” nebo “to je přeci jasné.” Ono ale není. Takové uvažování může být stejně chybné jako myšlenka “to by určitě znamenalo konec vztahu.” Možná ano, možná ne, ale je důležité o těchto věcech s partnerem hovořit.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Související články