Moniku jsem poznal v době, kdy jsem se zrovna vzpamatovával z rozchodu se svojí několikaletou známostí. Od prvního okamžiku jsme se plavili na stejné vlně, protože i ona procházela rozvodem. Z manželství jí zůstaly dvě děti – tříletá Zuzanka a osmiměsíční Lukášek. Krátce po našem seznámení jsme se dali dohromady a já bez sebemenšího rozmýšlení přijal i její děti. Od první chvíle byly jako moje vlastní.
Stala se z nás rodina
Byli jsme rodina. Po třech letech žití tzv. na hromádce jsem se odhodlal a požádal Moniku o ruku. Její děti se tak staly i mými dětmi. Konečně jsem pocítil, jaké to je, když člověku ke spokojenosti a štěstí nechybí vůbec nic. Měl jsem milující ženu a dvě krásné děti, které mě považovaly za vlastního otce. Konečně se osud usmál i na mě.
Zdroj: 123RF.COM
Dával jsem jim všechno
Ačkoli Zuzanka s Lukáškem nikdy nebyli úplně moji, nikdy jsem jim to nedal ani trochu najevo. Vždycky jsem se jim snažil všechno dopřát – několikrát ročně jsme jezdili na dovolené, každý druhý měsíc jsme byli na prodlouženém víkendu, několikrát do měsíce výlety. A to nemluvím o hračkách a dárcích, kterými jsem je zahrnoval. Nebyli moji, ale miloval jsem je tak bezpodmínečně, jako by byli.
Zdroj: 123RF.COM
Monika si našla někoho jiného
Před půl rokem jsme s Monikou oslavili patnácté výročí svatby. Tedy oslavili je možná příliš silné slovo. V den výročí jsem se totiž místo večeře a společně stráveného večera dočkal Moničina přiznání, že si někoho našla. A aby toho nebylo málo, vrátila se ke svému bývalému manželovi. Byla to pro mě rána, se kterou jsem se nedokázal smířit. Děsila mě představa, jak to bude s dětmi. To si je jako budeme střídat?
Zdroj: 123RF.COM
Bude to úplně jinak
Moje obavy, jak to bude s dětmi, se ukázaly jako úplně zbytečné. Monika totiž rozhodla úplně jinak a s dětmi mi zakázala se stýkat úplně. Její bývalý manžel a nyní tedy i současný přítel, především tedy biologický otec dětí, si to totiž nepřeje.
Nechce, abych děti vídal, a nechce, abych s nimi měl nadále cokoli společného. A to je ta největší rána, ze které se nedokážu vzpamatovat. Děti jsem vychovával odmalička, nikdy jsem se k nim nechoval tak, jako by nebyly moje, vždycky jsem je zahrnoval láskou. A čeho jsem se dočkal? Zákazu jakéhokoli styku! To mám za to všechno?!
Děti mají vlastní rozum, ale poslouchají svoji mámu
Děti již mají vlastní hlavu. Zuzka je plnoletá a Lukášovi bylo patnáct. Ačkoli se už dokážou rozhodovat sami za sebe, pokud jde o styk se mnou, poslouchají svoji mámu. Spíš si myslím, že mají strach z otce, který měl a vždycky bude mít agresivní sklony, kvůli kterým od něho tenkrát Monika odešla. Strašně mi chybí, ale co můžu dělat? Nezmůžu nic.
Autor: Nikol Kolomazníková
