Zdeněk (55): Na půdě u rodičů jsem našel starou krabici. Její obsah by zahoupal žaludkem každému

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz bryle
Zdroj: Shutterstock

„S tím nepořádkem na půdě se už musí něco udělat. Vždyť se jim to jednoho dne propadne na hlavu,“ sýčkovala moje manželka a dala mi tak svým způsobem ultimátum. Půda u rodičů byla opravdu plná zbytečných krámů.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Nechtělo se mi do toho ani trochu. Kdybyste tu půdu viděli, raději byste vzali nohy na ramena. Všude jen krabice, stará kola, dětské hračky snad ještě po mně a spousta dalších věcí, na které už roky sedal prach.

Vezmi si na to kluky, pomůžou ti!

Trochu jsem se na svoji ženu zlobil. Byla to ona, kdo mi nakázal, abych ty věci na půdě probral, ale sama ruku k dílu nepřiložila.

„Vezmi si na to kluky,“ říkala mi. „Pomůžou ti a budete to mít raz dva,“ plánovala, zatímco se chystala do práce. Prý toho má hodně a nemůže mi asistovat.

Tohle je na kontejner, tati

Synové byli naštěstí ochotnější než moje žena a na tu půdu se mnou opravdu vyrazili. Když mladší Pavel viděl, kolik je tam věcí, povzdechl si.

„Tohle je tak na kontejner,“ konstatoval a všichni tři jsme se tomu zasmáli. Měl ale pravdu, jen z té představy, kolik věcí se musí vyhodit a kam, se mi dělalo mdlo.

Tohle sem a tohle tam

Nakonec jsme zvolili strategii třídění. Odvézt se to z půdy může kdykoli. Když to bude pěkně na kupičkách, pak už to stačí jen nabrat a šup s tím pryč.

Probírali jsme se všemi těmi věcmi, na které už léta nikdo ani nesáhl. A že jich tam byla hromada, spousta z nich ještě z doby, kdy jsem sám byl dítě!

Obsah té krabice mi zvedl žaludek

Kromě kol, nábytku a hraček byla půda plná i všemožných krabic. Některé byly napěchované oblečením, do jiného se schovalo nádobí.

Našel jsem také krabici, jejíž obsah mi pořádně zahoupal žaludkem. Nečekal jsem, že něco takového někdy uvidím, a upřímně – nebylo mi z toho ani trochu dobře!

Radši to spálíme

Byly to hodně staré fotografie z případů, které můj táta kdysi řešil. Svého času totiž pracoval u kriminálky a ta krabice byla plná důkazů z vražd a podobných událostí.

Jako dítě jsem nikdy žádnou z těch fotek neviděl. Ani jsem nevěděl, že si je táta kdysi brával domů. Ani synům z toho nebylo dobře, proto jsme se rozhodli, že tu krabici včetně celého obsahu spálíme.

Byla to naštěstí jediná nechutná věc, kterou jsme na půdě objevili. A ještě že tak.

Autor: Natálie Kabourková

Související články