Zdeněk (51): Dávno jsem přestal věřit na zázraky. V 50 letech jsem se však poprvé stal otcem

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.COM

Jako jeden z mála mužů již v brzkém věku zatoužil po dítěti. Zatímco si jeho stejně staří kamarádi užívali bujarých večírků a nezávazných známostí, pan Zdeněk věnoval svůj čas budování pevných vztahů a plánování početné rodiny. Ne vždy nám ale osud hraje do karet a životní cestu nám nenalajnuje přesně takovou, jakou bychom si přáli. Ačkoli pan Zdeněk dlouhá léta toužil po potomkovi, stále se ho nemohl dočkat.

Vrstevníci mě měli za podivína

„Mezi kamarády stejného věku jsem měl nálepku podivína. Měl jsem totiž úplně jiné zájmy než diskotéky a známosti na jednu noc,“ vysvětluje pan Zdeněk. „Už po škole jsem si představoval, jak si najdu milující partnerku a s ní poté založím rodinu. Sám jsem vyrůstal v rozvětvené rodině, měl jsem čtyři sourozence a spoustu bratranců a sestřenic. Asi právě odtud pramenila má touha po založení rodiny,“ uvažuje Zdeněk nahlas. „Moji kamarádi to však nedokázali pochopit. Často si ze mě kvůli tomu dělali legraci.“

Postav dům, zasaď strom, zploď syna

Pan Zdeněk pochází ze čtyř bratrů. Z jeho vyprávění se dozvídáme, že jim jejich otec už jako malým dětem vtloukal do hlavy, že úkolem, ba dokonce povinností, každého muže je postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Pan Zdeněk chtěl této povinnosti hrdě dostát.

„Když mi bylo 29, seznámil jsem se s Monikou. Po dvou letech jsme plánovali svatbu. Hned poté jsme se chtěli pokoušet o potomka,“ pokračuje ve svém příběhu pan Zdeněk. „Já i moje žena jsme si dítě moc přáli. Věřili jsme tomu, že se nám brzy zadaří. Snažili jsme se 5 let, během kterých jsme podstoupili i nejrůznější vyšetření. Vše se ukázalo být naprosto v pořádku, přesto nám osud nepřál. Dítě jsme stále neměli,“ říká pan Zdeněk smutným hlasem.

Zatímco bratři pana Zdeňka postupně zakládali rodiny, jemu a jeho ženě se miminko počít nedařilo.

Žena se kvůli tomu se mnou rozvedla

„Nespočet marných pokusů a dlouhá léta čekání nakonec manželku dovedly k rozhodnutí, že mě opustí,“ svěřuje se Zdeněk. „Po 14 letech mě opustila a našla si přítele, se kterým do půl roku otěhotněla. Z toho jsem usoudil, že navzdory dobrým výsledkům z vyšetření byla vina na mojí straně. V tu chvíli jsem se vzdal veškerých nadějí a smířil se s tím, že nikdy nebudu mít vlastní dítě,“ povzdechne si.

O čtyři roky později se pan Zdeněk seznámil s Alicí – rozvedenou pohlednou ženou, která také neměla žádné dítě. Dozvěděl se od ní, že žila po boku muže, který dlouhá léta založení rodiny odmítal, zatímco ona si miminko moc přála.

Když jsem to vzdal, stal se zázrak

Pan Zdeněk a Alice to dali dohromady, měli toho společného mnohem více než jen nenaplněnou touhu po dítěti.„Nic jsme neplánovali. O miminko jsme se ani nesnažili, Alice věděla, že já pravděpodobně děti mít nemohu,“ vysvětluje Zdeněk. „Přesto se stal zázrak, jednoho dne mi totiž volala do práce, že si udělala těhotenský test.

Byly na něm dvě čárky. O sedm měsíců později porodila mého prvního syna Marečka. Už jsem to vzdal, ale osud byl ke mně nakonec shovívavý. V 50 letech jsem se poprvé stal otcem a jsem na to hrdý,“ ukončuje svůj příběh pan Zdeněk s obrovským úsměvem od ucha k uchu.

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články