Kolik šancí musí člověk dostat, aby konečně pochopil, že štěstí na něho nečeká někde jinde, ale že ho má celou dobu vlastně pod nosem? Z příběhu pana Zbyška, který jsme dostali do e-mailu, vyplývá, že on ty šance potřeboval celkem tři. A naštěstí měl po svém boku ženu, která zastává názor, že si každý zaslouží druhou (a očividně i třetí) šanci.
Celý život si se mnou „užívala“
Příběh pana Zbyška začíná tak, jako mnoho jiných, které jsme již měli tu možnost číst. Během manželství byl své ženě opakovaně nevěrný. Pokaždé sliboval, že už se to nestane, ale nakonec si nemohl pomoct.
„Manželka si se mnou hodně užila,“ pokračuje. „Poprvé jsem ji podvedl jen dva roky po naší svatbě, když jsem tzv. ulítl s kolegyní na vánočním večírku. Tehdy jsme byli posilněni alkoholem a zkrátka se to stalo,“ osvětluje situaci, která byla dle jeho slov první zkouškou jejich vzájemné lásky.
Zdroj: 123RF.COM
Tehdy to pro pana Zbyška dopadlo dobře, protože mu jeho manželka úlet odpustila a dala mu šanci. Zbyšek sliboval, že to bylo poprvé a naposled. A skutečně několik let, jak se říká, sekal latinu.
Uvažovala o rozvodu
„Podruhé jsem ženu podvedl po porodu třetího syna,“ přiznává se pan Zbyšek. Kdyby se rozhodl přijít k nám a svěřit se nám s příběhem osobně, určitě by se v tuto chvíli nad svým přiznáním červenal. „Žena se starala o děti a na manželské povinnosti jí už nezbývaly síly. Jenže já to potřeboval, proto jsem uspokojení našel jinde. Tehdejší vztah s milenkou trval rok a žena na to nakonec přišla,“ rozvíjí události, které vedly k tomu, že jeho žena začala uvažovat o rozvodu. Tehdy jí Zbyšek musel hodně přemlouvat, aby tak skutečně neučinila.
Zdroj: 123RF.COM
A měl štěstí. Dostal další šanci.
Nechal jsem se pobláznit mladou sukní
Tím ale výčet Zbyškových nevěr bohužel nekončí. V e-mailu se nadále rozepisuje o mladé milence – konkrétně o dceři svého kolegy v práci. Nejenže riskoval své manželství, ale pokud by románek s kamarádovou dcerou vyšel najevo, v sázce by bylo i jejich několikaleté přátelství.
„Osud mi nepřál a nezávazný románek s mladou sukní, kterou jsem se nechal pobláznit, nakonec moje žena odhalila. Má na to snad šestý smysl nebo co,“ pokračuje pan Zbyšek ve svém vypravování a my netrpělivě očekáváme, jak to celé dopadne.
Teď už to nepokazím!
„Tehdy byla žena skutečně naštvaná. Možná ale více než naštvaná byla zklamaná a ublížená. Já jsem si to dříve neuvědomoval, ale když jsem pohlédl do smutné tváře ženy, kterou jsem se před lety zavázal milovat, najednou mi došlo, jak hrozně jsem se k ní choval. Musel jsem ji uprosit, aby to se mnou nevzdávala, i když ona už mým slibům nevěřila. A já se ani trochu nedivil, strašně jsem ji zklamal.“
E-mail pana Zbyška přeci jen končí docela šťastně. Se svou ženou totiž začali už potřetí a Zbyšek slíbil sám sobě, že tentokrát už to rozhodně nepokazí.
Fotografie jsou pouze ilustrační.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
V manželství po nějaké době postupně dochází k určité proměně vztahu. Velkým mezníkem je právě příchod dětí, které změní dynamiku fungování vztahu. Je třeba se mít na pozoru a dobře se na jejich příchod připravit. V každém vztahu funguje navíc efekt novosti – nové je přitažlivé, avšak, jak čas plyne, stává se čím dál více každodenním a nevýrazným. Může se zdát, že už nepřináší tolik uspokojení jako dříve. Partnerka začne být nevědomky považována za samozřejmost a člověk se poohlíží, zda není kdesi v okolí někdo jiný či lepší. Právě proto často dochází k vyhledávání milenek a milenců, kteří tuto novost a vzrušení přinášejí.
Jak však vyplývá z tohoto příběhu, člověk si důsledkem nějakého incidentu či zkrátka času uvědomí, co mu vztah se současnou partnerkou přináší. Uvědomuje si, co vše mu partnerství dává, a objevuje hodnoty, kterých si ve vztahu cenní. Může též zjistit, že to, co považuje u partnerky za samozřejmost, je něco, co milenka postrádá, a co se najednou ukazuje jako zásadní. Toto zjištění však často přichází až po nějaké době a na záchranu vztahu s partnerkou už může být pozdě. Je dobré si též uvědomovat, co tím způsobuje druhé osobě – jak partnerce, tak milence. Rozum však bohužel v těchto situacích často ustupuje do pozadí emocím, které člověka momentálně pohltí, a na jejichž základě jedná.
