Radim (45): Manželka mě každý den ponižuje zvláštním způsobem. Myslí si, že tím dosáhne svého

od Adéla Vocetková
3 minuty čtení
Zdroj: Shutterstock

Radim je nešťastný z chování své manželky. Připadá si z její strany každodenně ponižovaný a před kamarády nebo kolegy z práce se cítí trapně.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Manželka pana Radima si usmyslela, že svého manžela donutí ke změně. Aby dosáhla svého, vybrala si poněkud netradiční způsob.

Sváděl jsem to na techniku. Problém byl ale někde úplně jinde

Nějakou dobu se mi zdálo, že je mi oblečení nějaké menší a menší. Přiznám se, že pokud jde o módu, svěřuji se do rukou své ženy. To ona mi vybírá a kupuje oblečení.

Nepřišlo mi podivné, že nosím trička, která vidím prvně. Na oblečení jsem se nikdy příliš nezaměřoval a nedokázal rozpoznat, jestli mám v šatníku to, či ono tričko. Prostě mi to bylo jedno.

Zpočátku jsem proto problém s pocitem, že je mi oblečení těsnější, sváděl na pračku nebo na sušičku. Měl jsem za to, že se v nich trička a mikiny prostě nějak srazily.

Moje žena si usmyslela, že bych se měl změnit

Že je všechno jinak, než jsem si celou dobu myslel, mi došlo až v okamžiku, kdy mi moje manželka vyčetla, že jsem přibral a měl bych se sebou něco začít dělat.

Je pravda, že narážky na moji váhu měla už vícekrát, já to však vždycky pustil z hlavy. Nepřišlo mi, že bych byl extrémně tlustý – a pokud jsem problémy s váhou měl, asi mi to bylo jedno.

Jenže mojí manželce to jedno nebylo ani trochu. Když usoudila, že narážkami a nadávkami směřujícími na moji nadváhu ničeho nedosáhne, našla si jiný způsob, jak mě donutit, abych se změnil.

Kvůli své manželce si připadám před kamarády hloupě

Postupně začala všechno moje oblečení měnit za menší velikosti. Dala si za cíl, že mě tímto způsobem přesvědčí, abych začal jinak jíst, cvičit a konečně hubnout ta přebytečná kila.

Ať už chtěla dosáhnout čehokoli, docílila akorát tak toho, že se před kamarády a kolegy cítím trapně. Okolí si samozřejmě všímá, že mě oblečení nepříjemně obepíná. A mně to není příjemné ani trochu.

Mikiny, trička, a dokonce i kalhoty – to všechno je mi teď těsné. Jelikož moje oblečení má pod palcem manželka, příliš mnoho toho nezmůžu a zkrátka nosím, co mám doma ve skříni.

Není s ní řeč. Chce dosáhnout svého za každou cenu

Několikrát jsem se o tom s manželkou snažil bavit, ale bohužel pokaždé marně. Není s ní totiž rozumná řeč. Stále si vede svoje a myslí si, že svého cíle dosáhne.

Moc dobře totiž vidí, jak mě to trápí a jak špatně se kvůli malému oblečení cítím. Nejhorší na tom je, že vážně začínám uvažovat, jestli nebude lepší a jednodušší se vzdát než se nechávat každodenně ponižovat a ztrapňovat.

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

Jak zmiňuje pan Radim, jeho manželka měla narážky na jeho váhu už v minulosti. Zřejmě je to pro ni důležitá záležitost, a proto se rozhodla přikročit k jiným metodám. Ponižování, manipulativní a pasivně agresivní jednání však není klíčem ke změně. Alespoň ne v tom smyslu, že jeden z dvojice nebude trpět.

Je potřeba o podobných věcech konkrétně a do hloubky mluvit. Někdy máme totiž pocit, že to přece partnerovi říkáme. Často se však jedná spíše o narážky nebo popichování, nad kterým partner jen mávne rukou, neboť to nebere vážně. Jindy máme zase pocit, že to partner “přeci ví” nebo, že “je to přece jasné a musí to vědět.” To jsou však všechno jen naše mylná přesvědčení. Nemůžeme partnerovi číst myšlenky a stejně tak nemůžeme předpokládat, co ví, a co po něm chceme a proč, pokud mu to nebudeme umět správně komunikovat.

Je nutné s partnerem v klidu, detailně a konkrétně o těchto věcech hovořit a sdělit mu, proč nám na tom tolik záleží, co to v nás vyvolává apod. Pokud se nelze dobrat společného řešení či kompromisu, pak je na místě zvážit: Co je pro nás důležitější, vztah s partnerem nebo to, na čem trváme? Jsme ochotni dělat pro dobro vztahu ústupky a pracovat na sobě? Dokáže náš partner překonat to, že si stojíme za svým a nehodláme to měnit? Jsme ochotni přijmout následky takového postoje? Jaké jsou vlastně naše priority?

Z jiného úhlu pohledu se nabízí se i otázka: Co vlastně panu Radimovi brání v tom, aby se odíval sám?

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Související články