Patricie (31): Svěřila jsem partnerovi svoji úchylku. Když to slyšel, znechuceně ode mě odešel

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena uchylka
Zdroj: Shutterstock

Za svůj život jsem vystřídala už několik partnerů, ale jen hrstce z nich jsem se odvážila říci pravdu o tom, co mě doopravdy vzrušuje. Posledně jsem se osmělila před přítelem Filipem. Měla jsem pocit, že by to mohl ustát. Spletla jsem se a jeho reakce mě nepříjemně překvapila.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Jsem toho názoru, že každý z nás má nějakou svoji úchylku. Některé jsou naprosto nevinné, s jinými je to horší. Tu svoji považuji za nevinnou a nechápu, proč s ní měli mí partneři takový problém. Vždyť v podstatě o nic nejde.

Ne u každého partnera jsem pro přiznání našla odvahu

Randit jsem začala už na střední škole, kdy jsem ještě neměla ponětí o tom, co mě jednou bude, nebo naopak nebude vzrušovat.

Přicházela jsem na to postupně a hodně i s pomocí mých partnerů. Až někdy okolo pětadvaceti let jsem se utvrdila v jedné věci, která mě opravdu hodně vzrušovala. Mělo to ale háček.

Nebyla to věc, se kterou se běžně setkáte. Nic nebezpečného nebo na hranici úchylnosti, ale co jsem se dočetla, mezi úchylky tahle moje záliba patřila.

Ačkoli jsem měla vícero partnerů, se kterými jsem sdílela intimní život, ne u každého jsem našla odvahu, abych se přiznala, co mě vzrušuje.

Myslela jsem si, že to partner ustojí

Posledně jsem se svěřila partnerovi Filipovi. Měla jsem totiž pocit, že by to mohl ustát, a co víc – že by mohl tuhle moji úchylku v posteli akceptovat.

Pomalu jsem se mu přiznala, že mě vzrušuje bití do chodidel. Opravdu se mi líbí, když mě někdo třeba bičíkem nebo rákoskou plácá do plochy chodidel.

Filip se na mě nejdříve díval tak nějak zvláštně, poté se jeho udivený výraz proměnil ve znechucený. Tehdy mi došlo, že jsem se přepočítala.

Řekl o mně, že jsem zvrácená. Pak odešel

Na jeho znechucený pohled, který mi věnoval, jen tak nezapomenu. Filip prohlásil, že jsem zvrácená, a pak se sebral a odešel. Už se mi neozval, a to jsme spolu chodili čtyři měsíce. On mě odstřihl prakticky ze dne na den.

Utvrdilo mě to v tom, že dneska člověk nenajde pochopení, pokud se něčím vymyká. Nemám pocit, že by byla moje úchylka nějak nechutná nebo zavrženíhodná. Přesto jsem doposud nenašla partnera, který by se toho nezalekl.

Nemyslím si, že jsem jediná, koho vzrušuje něco netradičního. Ptám se, zda o tom lidi jen prostě nemluví. Stydí se? A proč vlastně?

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články