Sestra mojí ženy se vdávala a my byli pozváni i s celou rodinou na honosnou veselku. Sejít se mělo přes sto padesát lidí a svatba se konala ve dvě stě kilometrů vzdáleném městě. Byl pro nás zamluvený menší penzion, kde musela složit hlavu většina svatebních hostů. Pokojů ale nebylo tolik, aby mohly spát rodiny pospolu, tak jsem se nabídl, že strávím noc s tchánem.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Na tu noc nikdy nezapomenu. Kromě mě a tchána s námi v pokoji spal i jeho bratr a manželčin bratr. Až vám řeknu, co se tam dělo, nebudete mi to věřit.
Nejsem typ na rodinná setkání a oslavy ve více lidech
Když mi manželka s úsměvem na rtech podávala do ruky pozvánku na svatbu své sestry, musel jsem v sobě potlačit otrávený výraz. Věděl jsem o té veselce a také jsem se doslechl, že to nebude žádná maličká svatba, ale naopak událost pro několik desítek lidí.
Nikdy jsem nebyl na rodinné sešlosti, navíc když se těch lidí mělo sejít více jak stovka. Přesto jsem manželce potvrdil naši účast. Na svatbě své sestry přece nemohla chybět.
Penzion byl krásný, ale tolik lidí na něho bylo moc
Nejenže se svatba konala ve městě, které bylo od toho našeho vzdálené dvě stě kilometrů, ale ještě se ukázalo, že došlo k nedorozumění a penzion, ve kterém jsme měli být ubytovaní, neměl dost pokojů, aby dokázal každé rodině nabídnout vlastní zázemí.
Nastal chaos a zmatek. Řešilo se, kdo kde bude spát. Nakonec jsem přišel s nápadem, že bychom se snad mohli rozdělit tak nějak na muže a ženy. Šlo přece jen o jednu noc, tak proč s tím dělat takové cavyky?
Nakonec jsem jako spolunocležníky na pokoj vyfasoval svého tchána, jeho bratra, a navíc ještě manželčina bratra. Doufal jsem, že se dostanu do postele pozdě v noci a vyčerpáním usnu.
Na tu noc nikdy v životě nezapomenu
Moje přání odebrat se do postele v pozdní hodinu se vyplnilo. O klidné noci jsem si ale mohl nechat je zdát. Ukázalo se, že spát s tchánem v jednom pokoji nebyl vůbec dobrý nápad.
Když jsem přišel na pokoj, tchán už tam byl. Byl natažený přes celou postel, o kterou jsme se měli rozdělit. A navíc opravdu šíleně chrápal. Chtěl jsem ulehnout do jiné postele, ale manželčin opilý bratr už mě předběhl. Nabízelo se buď místo na zemi na chabé karimatce, nebo snaha posunout tchána a nacpat se vedle něco.
Doufal jsem, že už bude ráno
Když už se mi podařilo tchána posunout a uvolnit kousek místa, asi mu neudělalo dobře převalení se z boku na bok, protože se pozvracel. S hlavou skloněnou k zemi vyprázdnil obsah žaludku na karimatku, na které měl té noci spát jeho bratr.
Nezbylo mi než to vzít a hodit do vany. Uklízet jsem to rozhodně nechtěl. Ulehl jsem a doufal, že usnu. Jenže tchán začal chrápat jako dřevorubec. Zkoušel jsem mlaskat a dloubal jsem do něho loktem. Nepomáhalo.
A aby těch zvuků okolo nebylo málo, začal vydávat i další, doprovázené nepříjemným odérem. Snaha zacpat si nos peřinou byla marná. V noci se do pokoje přikradl ještě tchánův bratr. Zakopl o boty, rozplácl se na zemi a tam do vteřiny usnul. Já se modlil, aby už bylo ráno. Nezamhouřil jsem oko, vedle chrápajícího prdícího tchána to prostě nešlo.
Autor: Nikol Kolomazníková
