Když byl Mirek mladý, pracoval se svým otcem ve společné firmě, kterou později zdědil. Jelikož on sám nikdy žádného potomka, kterému by ji odkázal, neměl, prodal před důchodem svůj podíl společníkovi. Tím si přišel na dobré peníze. Žena mu zemřela již dávno, žije dnes sám v malém bytě. I když má peněz spoustu, nedokáže si pomoci a šetří na každém kroku.
„Je mi sice skoro osmdesát, ale celkem mi to ještě myslí. Kamarádi mi říkají, že jsem senilní, proto se prý chovám takhle. Ale já jsem takový byl už dřív,“ říká Mirek.Co je zdarma, to si vezmu
Mirek má doma spousty věcí, které v životě nevyužije. Mýdla a ručníky z hotelů, kusy prken, které si odnesl od popelnic, napůl rozbité nářadí, které někdo vyhodil a on se ho rozhodl opravit. „Když jdu kolem kontejneru a vidím, že někdo vyhodil jen trochu odřenou židli, vezmu ji domů. Nalakuji, postavím do dílny. Vím, že ji už nikdy nevyužiji, ale říkám si, že kdyby se mi náhodou rozbila nějaká židle u jídelního stolu, bude to lepší než kupovat novou,“ svěřuje se.
Že má vážný problém, si uvědomuje. „Když jdu na veřejné záchody a musím platit pětikorunu za použití, alespoň si odmotám nenápadně půl roličky toaletního papíru. Nekupoval jsem ho už dobrých pár let, protože ho vždycky přinesu odněkud, kde je zdarma,“ říká. „Stejně tak pokud je někde opřený kus prkna nebo železa, vezmu ho domů, abych ho později prodal nebo skladoval na horší časy.“
Někdy kvůli šetření hazarduji se svým zdravím. Peněz je mi ale líto
Mirek by si mohl dovolit chodit na nákupy každý den. Jenomže kromě toho, že ve svém věku už na to nemá sílu, je mu líto vyhazovat peníze za nové jídlo, když má v lednici to staré. „Často třeba uvařím na týden dopředu. Hlavně v létě ve vedrech už je často sedmý den porce téměř nejedlá, já si ale říkám, proč bych měl utrácet za jiné jídlo, když mohu sníst tohle.“
Podle Mirkových slov ho nejvíce dokáže vytočit, když se u něho staví kamarádi, kteří mu nakoupí nebo objednají jídlo přes internet. „Přijde mi to jako zbytečné plýtvání penězi. Já vím, že to přeháním. Vždyť ani nemám nikoho, komu bych svoje peníze odkázal. Ale je mi zkrátka líto peníze jen tak utratit zkrátka proto, že je mám.“
Mirek teď podle vlastních slov nejvíc přemýšlí nad tím, co s penězi nakonec udělá. „Měl bych už ve svém věku myslet na nejhorší a sepsat nějakou závěť,“ říká. Dodnes se ale nerozhodl, co bude s majetkem dělat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová