V těžké životní fázi se nachází také čtenář Milan, který do naší redakce zaslal e-mail, ve kterém se snaží vysvětlit, jak obtížný život má v důchodovém věku. Síly už nemá na rozdávání a může si dovolit jen malý nákup. Těžké tašky už neunese a nemá nikoho, kdo by mu pomohl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Dříve měl syna, který se o něj staral
Není to tak dávno, kdy Milan se svým synem jezdil pravidelně na ryby a po každém rybaření společně zašli na nákup. „Syn mi vždy pomohl s taškami do auta a pak mi je vynosil až do domu,“ vypráví.
Díky tomu neměl Milan nouzi o jídlo a mohl si dopřát všechno, na co měl chuť.
Těžká situace ale nastala ve chvíli, kdy Milanův syn zemřel na infarkt. Sám už byl starý a jeho srdce slabé. Milan měl jen jediného syna. Manželka už mu zemřela dávno a jiné děti spolu neměli. Zůstal na světě sám a učil se, jak se o sebe postarat.
Všechno zvládne, ale nákupy jsou pro něj náročné
„Dřevo jsem si na baráku vždy štípal sám a dělám to tak i teď v důchodu. Prostě si jen nechávám delší pauzy, nasekám pár polínek a do večera mám hotovou malou hromádku,“ popisuje.
„Bydlím ale až za městem ve vesnici a dostat domů větší nákup na týden je pro mě složité,“ dodává. Milan už nemůže řídit, jelikož špatně vidí a bojí se, že by mohl způsobit nehodu.
Když se na nákup vydá autobusem, je pro něj pak těžké donést tašky až do domu, jelikož je zastávka půl kilometru od jeho domu. Nezbývá mu, než na nákupy jezdit častěji a po menších dávkách, což ho ale velice vyčerpává.
Chtěl vyzkoušet donáškové služby, ale jsou na něj příliš drahé
„Nevařím si žádné speciality. Kupuji si vždy jen chleba, nějaké mléčné výrobky, pivo a nějaké uzeniny,“ tvrdí. Sousedé mu radili, aby využil donáškové služby, a tak se jednoho dne odhodlal.
„Mám sice svoje léta, ale naštěstí mě syn naučil zacházet s počítačem. Na něm mě to baví, čtu si na internetu zprávy i píšu e-maily. Nohy už mě sice moc neposlouchají, ale ještě mi to myslí, tak proč se toho bát. Tak jsem se na donáškové služby rozhodl podívat z domova,“ vysvětluje.
Bojí se budoucnosti a doufá, že nákupy zvládne
Všechny nabízené služby mu ale přišly drahé. V nabídce nenašel produkty, které by si rád koupil, a dokonce zjistil, že se platí i doprava. „Nakonec jsem zjistil, že do mojí vesnice ani nikdo nerozváží,“ tvrdí.
Nezbývá mu tedy, než dál nakupovat jen to, co unese, a nemůže si dovolit žádné zásoby. Bojí se, že horší situace nastane, až bude zima a autobus do vesnice nebude moci přijet, protože silnice nebudou průjezdné.
„Snad se pak najdou nějací dobří lidé ze sousedství, kteří mi s nákupem potravin pomohou,“ doufá. „Stačil by jen jeden ochotný člověk a měl bych vystaráno. Můj syn mi opravdu chybí,“ dodává.
Autor: Tereza Hotovcová
Názor odborníka
Čas plyne či přímo běží každému z nás. S přibývajícím věkem se kromě úbytku fyzických i psychických sil zvyšuje i riziko různých nemocí či zranění. Je důležité na své zdraví dbát a neopomíjet ho. To se týká i samotných nákupů, které pan Milan musí podnikat. Neexistuje skutečně jiné řešení? Pokud není možné nákup objednávat před dovážkové služby, možná by stálo za úvahu nestydět se opřít o pomoc svého okolí. Sousedi či přátelé z okolí musí určitě také jezdit na nákupy, není tedy možností, aby Milanovi alespoň trochu pomohli?
Mnohdy nám nepřijde vhodné si o pomoc říkat nebo na to nejsme zvyklí (zvláště v případě mužů), je však třeba se na celou situaci dívat objektivně a s odstupem. V 87 letech není na místě mít ke svému tělu nároky mladšího věku. Každým dnem navíc hrozí větší a větší riziko nějakého úrazu či nehody, se kterou si člověk nemusí být schopen sám pomoci.
Bylo by tedy vhod více se dokázat spolehnout na pomoc svého okolí. A pokud to není možné a je na to člověk skutečně sám, pak je na uváženou, zda nevyužít možnosti domovů pro seniory. Nejen, že takové prostředí člověku ve spoustě denních úkonů pomáhá, ale člověk má rovněž i větší možnost sociálního kontaktu s dalšími lidmi, což hraje velkou roli při psychické pohodě každého z nás.
