Martin (32): Kamarád, ale nic víc. Ženy ve mně hledaly vrbu, ne partnera

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
muz 19
muz 19

Člověk by řekl, že bych měl mít ve svém věku za sebou několik vztahů. Jsou totiž muži, kteří mají v mém věku „na pažbě“ spoustu zářezů. Já bych své vztahy dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Není to tím, že bych se ženám vyhýbal. Není to ani tím, že bych se s ženami nedokázal bavit. Dokonce si troufnu tvrdit, že to není ani tím, že bych byl kdovíjak ošklivý.

Měl jsem kolem sebe spoustu žen

Už na střední škole jsem měl kolem sebe houf kamarádek. Nebyly to jen spolužačky, bavil jsem se i se staršími děvčaty ze školy. Kluci nechápali, jak to dělám, že se kolem mě motá tolik holek. Mysleli si, že je balím na nějaké cool hlášky a ony mi je baští i s navijákem. Jenže tím to nebylo, já ty holky nebalil, ony totiž neměly zájem.

Jinak tomu nebylo ani na vysoké, kde jsem měl daleko více kamarádek než kamarádů. Skoro každý večer jsem byl někde v baru společně s partou holek. V očích jiných kluků jsem byl za machra, co má kolem sebe harém koček. Jenže ani tehdy nešlo o nic víc než jen o přátelství. A ne proto, že bych to tak chtěl.

Znal jsem jejich touhy, bolístky i přání

Neodkážu si to vysvětlit, ale všechny ty holky, dívky a ženy měly pocit, že se mi mohou se vším svěřit. A já se tomu nebránil. Chtěl jsem jim být nablízku, líbilo se mi, že mi věřily, že se mi svěřovaly, že si se mnou povídaly o věcech, o kterých si kolikrát nepovídaly ani s nejlepší kamarádkou. Když jsem se s nějakou dívkou sblížil, naslouchal jsem jí. Ne proto, že by mě opravdu zajímalo, co mi říká. Jako snad každý muž jsem v tom viděl šanci na něco víc. Jenže ta šance nikdy nepřišla. Ačkoli jsem znal jejich přání, jejich touhy i jejich trápení, nikdy z toho nebylo nic víc.

Zdroj: 123RF.COM

Byl jsem jejich vrba

Během posledních let jsem si třikrát myslel na dívku. Poprvé na Kamilu, se kterou jsem se vídal rok, a během něho jsme se hodně sblížili. Když jsem usoudil, že by byl správný čas na to, abych udělal další krok, utnula mé snahy v zárodku se slovy, že mě bere jen jako kamaráda. Podruhé to bylo s Nikolou, která si mě omotala okolo prstu, a já jí doslova zobal z ruky. Když došlo na první polibek z mé strany, opět mě odpálkovala, že jsme jen přátelé a nic víc mezi námi nebude. Potřetí jsem se zamiloval do Zuzany. Vídali jsme se skoro denně, chodili spolu do kina, svěřovala se mi, věděl jsem o ní prakticky všechno.

A samozřejmě jsem se do ní zamiloval, byla prostě báječná. Odhodlal jsem se k tomu, abych jí o svých citech řekl. Dopadlo to stejně. Tvářila se překvapeně, prý vůbec netušila, že ji beru jako něco více než kamarádku, protože ona mě bere jen a pouze jako kamaráda.

Co je se mnou špatně?!

Nechápu to. Nechápu, co dělám špatně. Co je na mně špatně, co dělám jinak, proč ve mně ženy vidí jen přítele a vrbu na svěřování, ale žádná z nich se mnou nechce mít něco víc? Jsem z toho nešťastný. Bojím se znovu zamilovat, aby to nedopadlo stejně. Abych zase neskončil jen jako kamarád.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články