Marcel (48): Vlastní matce upírám její jedinou radost. Vím, že je to chyba, ale v sázce je hodně

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.com

Ačkoli vůbec není pyšný na to, co dělá, dle jeho názoru je to jediné možné řešení, jak svému synovi zajistit bezpečí. Marcel s prvním dítětem otálel opravdu velmi dlouho. Nemohl najít tu pravou, a potomka se tak dočkal až před pěti lety.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Kromě něho se na vnoučka těšila i Marcelova matka. Z narození malého Lukáška měla samozřejmě velkou radost a prohlašovala, že jen on je její jediné štěstí.

Chodil jsem ze vztahu do vztahu

Za svůj život jsem vystřídal několik partnerek. S žádnou z nich jsem ale neměl dítě. Zatímco moji kamarádi postupně zakládali rodiny, já se plácal od jednoho vztahu ke druhému.

Až teprve před sedmi lety jsem poznal svoji nynější manželku Irenu. Po roce jsme se vzali a následující rok se nám narodil syn Lukáš.

Moje maminka si strašně přála vnouče

Matka možná ještě mnohem hůře než já nesla skutečnost, že stále nemám žádného potomka. Po smrti táty zůstala sama a na vnouče se moc těšila.

Když jsme jí společně s Irenou oznamovali, že konečně bude babička, radost v jejích očích se nedala vyjádřit slovy. Bohužel tu byla jedna věc, která mě trápila.

Její zdravotní stav se začal zhoršovat

Už když moje žena čekala syna, po zdravotní stránce to s mojí maminkou nebylo kdovíjaké. Měla již svá léta a začínala zapomínat. Zpočátku to nebylo nijak hrozné, ale postupně se to začínalo zhoršovat.

Stále častěji jsme tak řešili, že nám třeba zavolala, že se ztratila a neví, kudy domů. Věci ztrácela i doma, ačkoli je měla na očích. Začínal jsem kvůli jejímu zdraví být zoufalý.

Mám strach půjčit své jediné dítě vlastní matce

Lukášek letos oslavil páté narozeniny a je to strašný čipera. Chvíli neposedí na místě, člověk musí mít oči i na zádech, aby byl neustále v obraze, co ten rošťák zase vyvádí.

Během těch pěti let se maminka tolikrát nabízela, že by chtěla vnuka hlídat. Dokonce mě prosila, abych jí ho tam nechal třeba přes noc. Já se vždy na něco vymluvil. Pro její zdravotní stav mám strach tam syna nechat.

Nemohu jí říci pravdu. Ublížilo by jí to

Neustále hledám jednu výmluvu za druhou, proč nenechám syna s babičkou samotného. Bohužel je moje maminka senilní a já se jednoduše bojím, co by se mohlo stát, pokud by ti dva zůstali bez dozoru.

Pravdu jí ale říci nemohu. Je mi jasné, že bych jí tím hodně ublížil, to rozhodně nechci. Moc dobře vím, že za svůj zdravotní stav nemůže. Na druhou stranu se mi nikdo nemůže divit, že mám strach o své jediné dítě.

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články