Byl jsem přesvědčen, že nám v životě nic neschází. S manželkou jsme měli krásného syna, společně jsme si pořídili dům a žili spokojený život. Co jsme mohli chtít více než jeden druhého a zdravé dítě? Ačkoli jsem byl přesvědčený, že nám nic nechybí, manželka to viděla jinak. Našla si milence, za kterým po dvou letech tajného vztahu utekla.
Nic nenasvědčovalo tomu, že se něco děje
Manželka mě podváděla dlouhé měsíce. Já si přitom ničeho nevšiml. Stále se na mě usmívala, v ložnici nám to klapalo, byla šťastná a spokojená. A když je spokojená žena, je automaticky spokojený i muž. Proto jsem o jejím románku neměl sebemenší tušení a měsíce žil s pocitem, že je mezi námi všechno v naprostém pořádku.
Odcházím a syna beru s sebou
Zdroj: 123RF.COM
Pak ale přišel zlom. Jednoho dne jsem se vrátil z práce domů a našel ženu stát u dveří se zabalenými kufry. Oznámila mi, že odchází a syna si bere s sebou. Dožadoval jsem se vysvětlení, kterého jsem se ale nedočkal. Toho dne jednoduše utekla z našeho domu a syna přitom vlekla za sebou.
Po pár týdnech se mi ozvala. Sešli jsme se v kavárně, kde mi vysvětlila, že se před dvěma lety zamilovala, měla vztah s jiným mužem a nakonec se rozhodla, že s ním zůstane napořád. Slibovala mi, že syna budu moci vídat, kdykoli jen budu chtít. Trhalo mi to srdce, ale přemlouvat ji nemělo cenu. Byla rozhodnutá.
Učil jsem se žít bez své rodiny
Několik týdnů po odchodu ženy se synem si pamatuji jako v mlze. Svou ženu jsem stále miloval, na mém vztahu k ní se totiž absolutně nic nezměnilo, a to ani přesto, že mě roky tahala za nos, a nakonec odešla i s naším synem. Toho jsem sice mohl vídat, ale nebylo to ono. Chyběli mi oba dva a já se musel učit žít bez nich. A nebylo to ani trochu jednoduché.
Po několika měsících jsem prodal náš rodinný dům, ve kterém mi je všechno připomínalo – fotografie na stěnách, synovy obrázky na lednici, společná ložnice, prostě všechno. Nemohl jsem to tam vydržet a domu jsem se vzdal.
Konečně jsem začal trochu dýchat, když v tom…
Uběhly čtyři roky. Byla to dlouhá doba, během které jsem měl slabé i světlé chvíle. Když už jsem začal konečně zase trochu dýchat a vnitřně se smířil s tím, že jsem ztratil ženu svého života, nastala v mém životě další obrovská změna. U dveří mého nového bytu se jednoho dne zjevila má bývalá žena společně se dvěma dětmi. Prosila mě o odpuštění a chtěla se vrátit.
Hrdost musela jít stranou
Zdroj: 123RF.COM
V ten okamžik šla moje hrdost stranou. Vyslechl jsem ji a věděl, že ji i přesto všechno miluji. Možná jsem ji měl vyhodit a zachovat se tak, jak se ona zachovala ke mně. Jak bych ale mohl, když mé srdce i po těch letech stále bilo jen pro ni? Proto jsem ji vzal zpátky se synem i její dcerou, která sice nebyla moje, ale já se rozhodl, že ji budu milovat, jako by skutečně moje byla.
Autor: Nikol Kolomazníková
