Jakub (28): Z nevinného koníčku se stala závislost, teď nevím, jak z toho ven

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 32 1
muz 32 1

Poprvé ho k tomu přemluvili kamarádi ze střední školy. Zpočátku ho to nebavilo, protože si mezi zkušenějšími připadal hloupě. Velmi rychle ale novému koníčku propadl.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Původně to měl být jen jeden ze způsobů, jak si krátit čas strávený na internátu. Postupem času se ale ze záliby stalo něco mnohem více.

Kamarádi do mě hučeli, ať jdu s nimi

Přesně si vzpomínám na den, kdy to celé začalo. Byli jsme ve třeťáku na střední škole a kamarádi, se kterými jsem chodil do třídy a byl s nimi v pokoji na intru, mě přemlouvali, abych si s nimi zašel zacvičit.

Oproti nim jsem vypadal jako třasořitka. Mě osobně nikdy nenapadlo jakýmkoli způsobem budovat svaly, kdežto na nich už to bylo vidět.

Nakonec mě přeci jen vytáhli s sebou a já prvně v životě navštívil posilovnu – byla to sice taková skromná posilovna v areálu intru, ale stačila k tomu, aby si zde kluci mohli dát pořádně do těla.

Připadal jsem si mezi nimi hloupě a chtěl se na to vykašlat

Už během první návštěvy jsem si mezi kamarády připadal dost hloupě. Já neměl na těle snad žádný viditelný sval, kdežto jim už se krásně svaly rýsovaly.

Večer jsem jim řekl, že na to kašlu a na další cvičení už s nimi nejdu. Ani nevím jak, ale podařilo se jim mě ukecat a za pár dní už jsem byl v posilovně znovu.

Něco se muselo změnit, protože mě cvičení chytilo. Začalo mě bavit zvedat činky a postupně přidávat na váze, kterou jsem zdolával.

Z koníčku se stala závislost, bez které nemůžu být

Střední škola sice skončila, ale můj zájem o fitness, cvičení a posilování ani v nejmenším. Už dávno jsem nebyl začátečník a nemusel si v posilovně připadat hloupě.

Cvičit jsem nepřestal ani tehdy, když jsem začal studovat na vysoké. Postupně jsem si začal všímat, že místo toho, abych šel se spolužáky někam na zábavu, zavřel jsem se v posilovně.

Postupem let se z koníčku, do kterého jsem se navíc nechal doslova dotlačit, stala závislost. Nyní si plně uvědomuji, že bez toho nemůžu být.

Neumím si představit, že bych necvičil a přišel o svaly

Roky pravidelného cvičení a dřiny jsou na mně znát. Dávno pryč jsou časy, kdy byste na mně jakýkoli sval hledali jen stěží – nyní mám svaly vytesané a ženám se to hodně líbí.

Moje maminka mi říká, že to přeháním, a podobný názor má i moje nynější přítelkyně. Vadí jí, že v posilovně trávím kromě neděle každý den a ji zanedbávám.

Možná má pravdu. Možná se neplete ani moje maminka, která říká, že už to ani hezké není a že si ubližuji. Pokud bych ale přestal a přišel o svaly, asi bych to neunesl. Neumím se cvičení vzdát, jsem na něm závislý, ale bohužel nevím, jak z toho ven.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články