Na narození syna jsem se těšil. Ačkoli jsem chtěl být své ženě během těhotenství často nablízku, bohužel tomu bylo kvůli mému pracovnímu vytížení spíše naopak. Po porodu syna jsem se zařekl, že se to musí změnit. Nepodařilo se mi to ani během prvních let jeho života.
Práce mi byla přednější
Pracuji jako výkonný ředitel jedné firmy. Pokud jde o můj volný čas, rozhodně ho nemám na rozdávání. S touto mojí vadou na kráse má žena vstupovala do našeho manželství. Od začátku našeho vztahu jsem ji proto připravoval na to, že často nebudu doma a že v práci budu trávit podstatnou část dne. Za to jsem jí ale slíbil život zahrnutý luxusem, což mi můj plat výkonného ředitele bohatě umožňoval.
Zdroj: 123RF.COM
Moje práce pro mě byla hodně důležitá. Trvalo mi několik let, než jsem se na tuto pozici dostal, a stálo mě to hodně dřiny. Proto jsem nebyl ochotný pracovní úspěch riskovat ani během manželčina těhotenství. I tehdy byla práce přednější a já vynechával ultrazvuky i důležité kontroly jen proto, že jsem měl jednání s klienty nebo jsem zrovna musel někam pracovně odcestovat.
Nebyl jsem u porodu ani u prvních krůčků
Kvůli důležitému pracovnímu jednání jsem nestihl ani porod svého prvního syna. V první okamžik jsem si to vyčítal, vzápětí mi ale jednatel naší firmy potvrdil, že schůzka přinesla kýžené ovoce, a my jsme tak získali důležitého obchodního partnera. Stesky ze zmeškaného porodu byly rázem ty tam, pracovní úspěch mě nabil novou energií.
Zdroj: 123RF.COM
Nic se na tom neměnilo ani následující roky. Pracovně jsem byl stále vytíženější a svého syna prakticky jen míjel. Nebyl jsem u prvních krůčků ani u prvního slova, nebyl jsem u prvního dne ve školce a propásl jsem i první školní den. Myslel jsem si, že to synovi i manželce plně vynahrazuji penězi, kterými jsem je zahrnoval. Mýlil jsem se.
Kdy stihl tak vyrůst?!
Je to už pár týdnů, co jsme se s manželkou nehezky pohádali. Opět mi vyčítala, že skoro vůbec nejsem doma a že mě syn prakticky nevidí. I tehdy jsem použil své známé argumenty, že jsem to já, kdo živí rodinu. Snaha vymluvit se na peníze ale přišla vniveč, manželka veškeré mé argumenty smetla ze stolu.
Během hádky si ani jeden z nás nevšiml, že se syn vzbudil a sledoval nás ze dveří. Zpozorovali jsme ho až v okamžik, kdy se rozeběhl k mámě, chytil ji okolo pasu a začal na mě křičet, ať si své peníze strčím za klobouk a vrátím se raději do práce, když je mi přednější než oni dva. Zůstal jsem tam stát jako opařený a ptal se sám sebe, kdy můj syn proboha stihl tak vyrůst?!
Čtěte také:
Jonáš (42): Žárlil jsem a manželka mi dala na výběr: buď se začnu léčit, nebo o ni přijdu
Musel jsem přehodnotit priority
V ten okamžik mi došlo, že jsem jako otec selhal na plné čáře. Synovi bylo osm let a já jsem o něm skoro nic nevěděl. Jen matně bych vzpomínal, zdali si vůbec pamatuji jeho oblíbenou barvu, kreslenou postavičku nebo jestli vůbec vím, jak se mu daří ve fotbalovém kroužku, který navštěvuje. Musel jsem přehodnotit své priority. Uvědomil jsem si totiž, že pokud bych na svém chování nic nezměnil, mohl bych o svou rodinu přijít. A to nestojí ani za všechny peníze světa.
Autor: Nikol Kolomazníková
