David (39): Matka nemohla vystát mojí přítelkyni. Přesto jsem si ji vzal a ony se teď spolčily proti mně

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 454 2
muz 454 2

Byl jsem rád, že si konečně začaly rozumět, nečekal jsem ale, že se mi tím život otočí vzhůru nohama. Není možnost, jak se jim zavděčit. Tohle jsem si snad nezasloužil.

Na začátku to vypadalo, že jsem našel ženu svého života

S Klárkou jsem se seznámil na vánočním večírku firmy, ve které oba pracujeme. Nastoupila jako nová účetní, a přestože dělala nedostupnou, podařilo se mi s ní brzy navázat vztah. Všechno klapalo, jak má. Po třech měsících jsem se rozhodl ji představit svojí matce. Myslel jsem si, že bude mít radost, že jsem si někoho našel, protože mi moji „svobodu“ už dlouho vyčítala. Byl jsem hrdý, že mám skvělou přítelkyni a chtěl jsem se s ní doma pochlubit.

Nečekal jsem reakci své matky, stál jsem při Klárce

Už při první návštěvě bylo vidět, že Klárka matce nepadla do oka. Měla na ni uštěpačné poznámky a na moje upozornění, že je její chování nevhodné, nijak nereagovala. Při další návštěvě a společné večeři jsem matce oznámil, že si chci Klárku vzít za manželku. Vůbec se jí to nelíbilo a nechtěla, abych se s Klárou oženil.

Přesto však proti návrhu, že bychom se s Klárou nastěhovali do jejího domu, neprotestovala. Žila už dlouho sama v dvougeneračním domku. Klárka z toho měla nejprve obavy, ale uklidnilo ji, že budeme bydlet v oddělené části domu a zařídíme se podle sebe. Do měsíce jsme se nastěhovali do spodního bytu.

Vypadalo to, že konečně našly společnou řeč

Brzy jsem si všiml, že si konečně začaly rozumět a byl jsem za to rád. To jsem ještě netušil, že se po svatbě vše obrátí proti mně. Netrvalo dlouho a připadal jsem si jako v jiném světě. Klára trávila u matky čím dál více času a já od obou pořád jen slyšel, jak jsem neschopný. Vyčítaly mi, že když nedokážu ani pořádně opravit záchod, jak se asi postarám o rodinu.

Dokonce mě donutily přestat chodit s kamarády na pravidelnou partičku karet. Snažím se jim všemožně zavděčit, bohužel marně. Jejich útoky na moji osobu se stále stupňují a já už mám pomalu strach chodit domů, abych nemusel jejich arogantní řeči poslouchat. Je mi z toho smutno. Nechápu, jak se to mohlo stát. Teď uvažuji o tom, že podám žádost o rozvod a přestěhuji se zpět do svojí garsonky, kde budu mít od obou konečně zase klid.

David
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Autor: René Podhrázský


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články