Ivoš si před dvěma lety nebyl svou novou prací vůbec jistý. Dostal se k ní vlastně náhodou přes kamaráda. Ten mu oznámil, že jedna firma hledá do týmu kolegu, který by pomocí telefonických hovorů sháněl investory.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Řekl mi, že se budu muset naučit trochu věcí z finančního trhu a pak budu jen komunikovat s lidmi přes telefon a vydělávat tak velké peníze. Už to znělo děsivě. Po půl roce v práci jsem měl pocit, že to vzdám,“ vysvětluje.
Nenapadlo by mě, jak složité to bude
„Cílem mojí práce je shánět lidi, kteří mají peníze a chtějí je investovat do věci, kterou jim navrhnu. Čím více oni investují, tím lepší bude můj plat na konci měsíce. A tím větší šanci taky mám, že mě vedení nevyhodí,“ přiznává.
„Když jsem poprvé přišel do firmy, bylo mi oznámeno, že musím chodit v obleku. V prosklených kancelářích totiž probíhají také osobní schůzky s klienty. Nelíbilo se mi, když mě šéf nenápadně upozornil, že bych se mohl také oholit a učesat, můj vzhled se mi líbil. Nakonec se smířili s tím, že jsem přišel druhý den v saku.“
Už po prvním týdnu věděl Ivoš, že práce nebude jednoduchá. Po nocích se doma musel učit finanční termíny, před zrcadlem si přeříkával věty, které později do telefonu oznamoval potenciálním zákazníkům.
„Z počátku mě každý odmítal. Byl jsem nešťastný, protože už během prvního měsíce několik nováčků, kteří nastoupili se mnou, skončilo. Nepodařilo se jim uzavřít ani jeden obchod a oni to vzdali.“
Bojoval jsem, a nakonec jsem to pochopil. Musím zkrátka zabrat
Ivošovi bylo několikrát hrozeno vyhazovem. To když v měsíci uzavřel jen jednu nebo dvě smlouvy. „Opravdu jsem uvažoval, že s tím seknu. Nakonec jsem se ale rozhodl ostatním ukázat, že to zvládnu,“ vzpomíná.
Od zkušenějších kolegů okoukal Ivoš fráze, kterými nejlépe klienty naláká. Zapůsobil na vedení tím, že si koupil nový oblek, a dokonce výrazně změnil svou image. Nejhorší pro něho je, že nejedná s některými lidmi úplně fér, ale bohužel je to součást jeho práce.
„Kromě toho, že samozřejmě zákazníkům musíme říkat jen pozitiva a všechna rizika a nedostatky zaobalit, trápí mě můj postoj k nováčkům. Kdykoli se na něco zeptají, dám jim radu. Ale nesmím jim dát tak dobrou radu, aby se stali lepšími, než jsem já. Kdyby totiž najednou někdo nový začal vydělávat větší peníze, já bych mohl o místo přijít.“
Ivoš je ve firmě už pár let a za tu dobu se vedle něho vystřídalo hodně lidí. On je spokojený s platem i pracovní dobou, a proto se snaží, aby nebyl dalším, kdo nakonec práci vzdá, nebo aby nebyl vedením vyměněn. „Je to každodenní stres, ale zatím se mi to vyplácí,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
