Radek (47): Nenechala mě ani vydechnout. Kvůli jejím přehnaným požadavkům jsem málem zkolaboval

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
muz zhrouceni
muz zhrouceni

Radek zažil peklo. Jeho žena na něho kladla příliš vysoké nároky a on se je snažil poctivě plnit. Manželku miloval a chtěl splnit všechna její přání. Jenže i Radek je pořád jenom člověk, který má své limity.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Ačkoli se Radek opravdu snažil, jeho ženě to pořád bylo málo. Doma ho nenechala pořádně vydechnout. Snažil se splnit její požadavky a to ho málem stálo zdraví.

Svoji ženu miluji a snesl bych jí modré z nebe

Jsme manželé už 25 let. Kdejaké manželství po takové době ztrácí svoji jiskru nebo postupně uvadá. To naše ale každým společně stráveným dnem vzkvétalo. Svoji ženu Lenku nadevšechno miluji. Pokud by to bylo v mých silách, snesl bych jí modré z nebe. Takhle jsem se alespoň snažil splnit všechno, co si přála.

Manželka byla stále náročnější

Lenčiny nároky neustále rostly. Před deseti lety jsme koupili baráček, na kterém bylo hodně práce. Již jsem toho za poslední roky udělal hodně, ale mojí ženě to pořád nestačilo. Neustále přicházela s novými věcmi, které by se kolem domu daly udělat. Nový bazén zapuštěný do země. Skalka na zahradě. Malé jezírko, kterým by se mohla kochat. A její požadavky se týkaly i vnitřku domu.

Po práci jsem si nemohl ani vydechnout. Žena mi to nedovolila

Jako snad každý dospělý člověk chodím každý den do práce. Pracuji v jedné místní fabrice, kde dělám na osmihodinové směny ranní, odpolední a noční. Neměl jsem nárok, abych si po příchodu z práce alespoň na chvíli vydechl. Jakmile jsem přišel domů, manželka už měla seznam úkolů, které jsem musel plnit. A nebylo to jen dělání okolo domu. Přála si také, abych se věnoval jí a bral ji třeba do kina, divadla nebo na večeře.

Cítil jsem, že je toho na mě hodně. Ale před manželkou jsem mlčel

Zatímco se nároky mojí milované ženy neustále zvyšovaly, moje energie naopak klesala. Cítil jsem se stále unavenější, ale manželce jsem nic neřekl. Nechtěl jsem, abych byl v jejích očích za neschopného slabocha. Proto jsem nadále dělal maximum, aby byla spokojená. Bral jsem ji několikrát do měsíce ven či na výlet. Doma jsem běhal okolo domu nebo zahrady a plnil její přání. Skoro nikdy jsem se nezastavil. Vydechnout jsem si pořádně nemohl ani večer. Místo toho, abych padl do postele a spal, vyžadovala si žena i za dveřmi ložnice moji pozornost. A to třeba pětkrát do týdne!

Snaha vyhovět manželce mě málem stála zdraví

Roky jsem skákal tak, jak moje žena pískala. Plnil jsem možné i nemožné úkoly. Zatajil jsem jí, že mi dochází síly, a to byla chyba, která mě nakonec dostihla. Tělo řeklo dost a já čelil vyčerpání organismu. Tehdy mojí ženě konečně došlo, že to přeháněla.

Několikrát se mi omluvila. Uvědomila si totiž, že byla opravdu hodně náročná. V našem manželství se mnohé změnilo a já mám konečně čas i na to, abych po příchodu z práce domů odpočíval. Málem jsem sice zkolaboval, ale k něčemu dobré to přeci jen bylo!

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

Je škoda, že uvedená situace musela zajít až k úplnému kolapsu fyzických a zřejmě i psychických sil. V některých situacích se skutečně můžeme setkat s přemrštěnými nároky svého partnera jako očividně zde. Je třeba takovou situaci řešit co nejdříve a se svým protějškem se nebát o tom mluvit. Pokud tak totiž neučiníme, pak náš partner může žít v mylném domnění, že nedělá nic špatně, a že je vše ke spokojenosti obou. Čím déle takový stav neřešíme, může ovšem navíc ještě stupňovat intenzitu nereálných požadavků či nároků a upevňovat je ve vztahu jako něco, co je běžné a očekávané. O to větší šok potom přichází pro jednoho z partnerů, když se třeba po letech dozví, co druhému již dlouhou dobu vadí. Pak můžeme od partnera slyšet zcela nepřekvapivou otázku: “Proč jsi mi to neřekl/a dříve?”

Každý z nás potřebuje odpočinek a každý z nás na něj má právo. Ani vrcholový sportovec necvičí 24 hodin 7 dní v týdnu, protože rozumí tomu, že i svaly potřebují odpočinek na regeneraci a zesílení. Není tedy namístě cítit se jako slaboch, neboť na tom není nic slabošského. Jsme lidé a nikoliv stroje, a je nutné se svým partnerem či blízkými mluvit nejen o svých radostech a úspěších, ale i o problematických a citlivých záležitostech. Umět se dohodnout na kompromisu, stanovit si ve vztahu pravidla, hranice a vytyčit si čas sám na sebe, to vše je součástí úspěšného a šťastného fungování vztahu.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články