Zita (50): Odhalila jsem manželovy tajné poznámky v diáři. Jak jsem mohla vedle takového muže 20 let žít?

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena poznámky
Zdroj: Shutterstock

Můj manžel si odjakživa vedl diář, do kterého si zapisoval všechny důležité schůzky, telefonní čísla, e-mailové adresy, zkrátka úplně všechno. Co nebylo v jeho diáři, to si nepamatoval. Pokud si nějakou schůzku nenapsal, tak na ni nedorazil.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Jeho diář byl pro mě vždycky jedna velká neznámá. Neměla jsem potřebu si v něm číst, navíc měl svůj specifický způsob, kterým si do diáře zapisoval. Nebyla to přímo šifra, ale oněm poznámkám zkrátka rozuměl jen on. Celých dvacet let našeho společného života jsem neměla ani tušení, vedle koho to vlastně žiji.

Bez diáře nedal ani ránu

Kdo zná mého muže, ten by potvrdil má slova, že bez diáře v ruce jste ho viděli jen málokdy. Neodmyslitelně k němu patřil a bral ho všude s sebou.

Několikrát jsem měla možnost do diáře nahlédnout a párkrát jsem to také udělala. Proč bych nemohla? Měla jsem za to, že v diáři manžel nosí poznámky o schůzkách, telefonních číslech a podobně.

I když jsem se do diáře nejednou podívala, moc jsem tomu nerozuměla. Manžel měl svůj způsob, kterým do diáře psal, a byl asi jediný, kdo mu rozuměl.

Nikdy jsem neměla důvod ho podezřívat

Manžel byl vždycky hodně vytížený. Už v době, kdy jsme se poznali, pracoval pro jednu velkou firmu, kde se postupně dočkal několika povýšení.

I když domů nosil pěkné peníze, stinnou stránkou bylo, že věčně nebyl doma. Děti v podstatě neviděl vyrůstat. Práce pro něho byla na prvním místě a já mu to nevyčítala.

I když byl často pryč, nikdy jsem neměla důvod ho podezřívat. Nenapadlo mě, že by měl důvod hledat si milenky. Vždyť nám to v manželství klapalo.

Rozluštila jsem šifry v diáři

Před nedávnem jsem u manžela na pracovním stole našla poznámkový blok. Nikdy předtím jsem ho neviděla, zvědavě jsem v něm začala listovat. Byly to poznámky a jména. U každého jména bylo v závorce nějaké číslo a slovo, které nedávalo smysl.

Uvědomila jsem si, že některá z těch čísel v kombinaci s písmenky jsem už viděla v jeho diáři. Nedalo mi to a večer, když manžel usnul, jsem začala tajně jeho diářem listovat.

A pak mi to došlo. Jména a čísla se shodovala s těmi, které jsem našla v onom bloku. Byly to šifry, každé to označení, které nezasvěcenému nemohlo dávat smysl, byla zkratka pro jméno nějaké ženy. A ty si potom manžel zapisoval do diáře k termínům schůzek.

Vůbec svého muže neznám

Seděla jsem nad tím celou noc. Dokonce jsem našla i staré diáře, které si manžel schovával do krabice na půdě. Zjistila jsem, že to dělal celé roky.

Bylo mi do pláče. Přišla jsem na to, že má manžel milenky, a to hned několik. A že se s nimi schází celou dobu, co jsme manželé. Tak proto nebyl pořád doma. Proto jezdil často pryč.

Když jsem se ho na to druhý den, ubrečená a s kruhy pod očima z nevyspání zeptala, asi viděl, že nemá cenu zapírat. Přiznal se, dokonce tvrdil, že ho to mrzí.

Vůbec svého muže neznám. Podváděl mě celé roky, tahal mě za nos a dělal ze mě pitomce. Já o ničem z toho neměla tušení, a ještě jsem ho omlouvala, že tvrdě pracuje. Nic z toho nebyla pravda.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články