Měli jsme se brát. Jenomže nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Žena, která pro mě byla vším, se stala někým, koho jsem dlouho nenáviděl. Čekali jsme spolu dítě, které nyní vychovává jiný muž, protože já o něj neměl zájem. Možná jsem měl reagovat jinak, jenomže čas už nevrátím.
S Denisou jsem žil tři roky. Když otěhotněla, požádal jsem ji o ruku. Souhlasila. Jenomže jednoho dne se celý můj svět zhroutil. Místo plánování svatby a těšení se na potomka jsem zůstal sám se svým smutkem a hněvem.
Oznámila mi, že miluje jiného muže
Řekla mi, že celá svatba je asi příliš narychlo. Myslel jsem nejdřív, že jenom zmatkuje. Také jsem měl myšlenek až příliš a bál se, že vypěním. Ale ona mi po chvíli ostýchání oznámila, že se asi zamilovala do jiného muže. Chtěl jsem ji obvinit z toho, že dítě není moje. Měl jsem sto chutí říct milion vět, které by jí ublížily. Ale nedokázal jsem to. Vzal jsem plechovku rozpitého piva, vylil jí ho na hlavu a odešel od večeře. Druhý den jsem se sbalil a odešel od ní.
Dítěte jsem se vzdal. Myslel jsem, že není moje
Přestal jsem jí odepisovat na zprávy. Napsal jsem jí na papír vzkaz, že se nehodlám starat o cizí dítě. Ať si udělá život, jaký chce, já už v něm figurovat nechci. Odmítl jsem testy otcovství. Peníze na alimenty po mně nechtěla. Nakonec přestala posílat zprávy, ve kterých mi chtěla vše vysvětlit.
Já je četl a pomalu přicházel na to, že mi nikdy nebyla nevěrná. Nikdy si s nikým nic nezačala, ale zkrátka se její city zbláznily, zalíbil se jí kolega z práce. Několikrát s ním šla ven. Naši svatbu odložila jen proto, že ji trápilo svědomí. Je špatné si brát někoho, když city člověka táhnou jinam.
Po letech jsem přišel k rozumu. Lituji svého rozhodnutí
Téměř denně přemýšlím nad tím, jak jsem to celé pokazil. Lituji toho, že nevídám své dítě. Mohli jsme se tenkrát rozejít v dobrém. Syn by byl stále můj a já bych měl jistotu, že se o něj jeho nový otec dobře postará. Místo toho jsem se ho vzdal, protože mi připomínal matku, kterou dodnes miluji. Měl jsem jí odpustit, nebyla její chyba, že ke mně byla upřímná. Ale já ji opustil, a ona proto teď žije šťastně s kolegou z práce.
Autor: Šárka Cvrkalová