Vít (37): Chtěl jsem ze srandy bafnout na manželku. Místo toho jsem se probudil až v nemocnici

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz premysli
Zdroj: Shutterstock

Už od mládí jsem byl vtipálek. Moje učitelka němčiny mi říkala, že jsem Spassvogel, což v překladu znamená něco jako „sranda pták“. Bohužel po poslední srandičce jsem se vybarvil skoro jako papoušek Ara.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Škoda, že nebyly chytré mobily dříve

Když jsem byl mladý, ještě nebyly takové vymoženosti, jako mají mladí lidé a děti dnes. Je to docela škoda, protože bych si to býval určitě pořádně užil. Vždycky mě bavilo dělat si z lidí, hlavně z kamarádů, legraci.

Když nastala éra chytrých telefonů, hned jsem si jeden pořídil, abych mohl začít natáčet vtipná videa a dávat je na sociální sítě. Jsem tak trochu extrovert a rád se bavím. Dokonce mám i spoustu fanoušků.

Žena s tím nikdy moc nesouhlasila

Moje manželka je poněkud konzervativní, to mě na ní ale přitahuje, jsme zářný příklad toho, že protiklady se přitahují. Vzájemně se doplňujeme a myslím si, že ji i docela hodně bavím. I když to nedává moc najevo.

Je pravda, že některé moje vtípky byly tak trošku na hraně, a chápu, že se Klárka vždycky nějakou dobu zlobí, ale po chvíli se tomu spolu vždycky zasmějeme.

Jako když jsem tenkrát vyměnil postel za nafukovací bazén, který jsem přikryl dekou, a ona místo do postele skočila rovnou do vody. To video mělo asi nejvíc zhlédnutí.

Tentokrát jsem to trochu přehnal

Na další akci jsem se připravoval dost dlouho. Chtěl jsem natočit, jak ji vylekám jako duch, co na ni vybafne, když otevře skříň.

Objednal jsem si z jednoho zahraničního e-shopu i skvělý kostým, nainstaloval dvě kamery, a ještě jsem chtěl točit i s telefonem v ruce.

Už stačilo jen zajistit, aby se podívala do skříně. Domluvil jsem se s naší dcerkou, aby řekla mamince, že chce ze skříně něco podat.

Všechno bylo perfektní, jen mi nedošla jedna věc

Schoval jsem se do skříně, měl jsem co dělat, aby nic nepoznala, nemohl jsem udržet smích, jak jsem se těšil. Netrvalo to ani pět minut a uslyšel jsem, jak se otevírají dveře do ložnice. Slyšel jsem taky Klárčiny kroky, jak se blížila ke skříni, a pak ji otevřela.

Vybafl jsem na ni a pamatuju si už jen, že hrozně zaječela. Tu ránu jsem vlastně ani necítil, protože jsem hned odpadl. Lékař v nemocnici mi pak říkal, že jsme měli velké štěstí, že nemám poškozený obratel. Manželka se mi hrozně omlouvala.

A co se vlastně stalo? Moje žena už několik let trénuje izraelskou sebeobranu krav maga. Je to poměrně brutální sport. Později mi vysvětlila, že mě uhodila instinktivně, prý svalová paměť zapůsobila rychleji než myšlení.

Autor: René Podhrázský

Související články