Když mi do e-mailu přišla pozvánka na školní sraz jedné z mých tříd, pro kterou jsem byl před lety třídním učitelem, s úsměvem na rtech jsem vzpomínal na své bývalé studenty. Pamatoval jsem si je všechny, samozřejmě někteří mi v paměti utkvěli o něco hlouběji než ti ostatní. Jako třeba studentka Pavla, která byla vždy velmi pečlivá a snaživá. S očima upřenýma na pozvánku jsem přemýšlel, jestli tam bude i ona.
Byl jsem nervózní a neměl k tomu jediný důvod
V den naplánovaného srazu jsem byl už od rána jako na trní. Přitom jsem k nervozitě neměl jediný důvod. Se studenty jsem se během svých učitelských let vídal běžně a nikdy jsem neprožíval to, co zrovna před tímto konkrétním srazem.
Večer jsem se vydal na domluvené místo se srdcem až v krku. Postupně jsem se zdravil nejen s kolegy, kteří stejně jako já dostali pozvánku, ale především se svými studenty. Ani nevím proč, ale během večera jsem se rozhlížel, jestli uvidím i Pavlu. Proč mi zrovna ona tak utkvěla v paměti?
Poznal jsem ji na první pohled
Musím se přiznat, že jsem měl problém některé studenty poznat. Někteří se opravdu hodně změnili, některým ubylo vlasů, ale přibylo kilogramů, u jiných tomu bylo naopak. Bylo docela zajímavé se s nimi znovu vidět a všímat si, jakými životními změnami prošli. Pokud jde o Pavlu, tu jsem poznal na první pohled. Vypadala totiž úplně stejně jako před dvaceti lety, kdy jsme se po maturitní zkoušce viděli naposledy. Pořád stejně krásná a roztomilá, když se usmála.
Alkohol jí dodal odvahu
Zdroj: Sazka
Během večera jsme si s Pavlou hodně povídali, vlastně jsem se od jisté chvíle věnoval jen jí. Vyplynulo to nějak automaticky, měli jsme si hodně co říct. Nemálo jsme toho i vypili a Pavle alkohol dodal odvahu k tomu, aby se přiznala, že mě jako studentka milovala. Musím říct, že mě to hodně překvapilo, zaskočilo a potěšilo zároveň. Nebudu lhát, i ona mi přišla velmi pohledná, ale byla to má studentka. Zkrátka zakázané ovoce.
Ozvala se mi sama
Pár dní po srazu se mi Pavla sama od sebe ozvala. Chtěla se sejít a já byl na jednu stranu rád, na stranu druhou jsem nevěděl, co od toho očekávat. Na schůzku jsem šel, ať už to mělo znamenat cokoli. A dobře jsem udělal.
Už jsou to čtyři roky, co s Pavlou tvoříme pár. Na první schůzce se totiž Pavla přiznala, že její city nevyprchaly společně s léty a já musel přiznat sám sobě, že ani ona mi není tak úplně lhostejná. Na pravou lásku jsem si musel počkat, ale stálo to za to.
Autor: Nikol Kolomazníková
