Tříletá dcera pana Tomáše se opakovaně zmiňovala o jakémsi strejdovi. Vždycky o něm prohodila nějakou zmínku jen tak mezi řečí, takže tomu Tomáš zpočátku nevěnoval příliš pozornosti. Začalo mu ale vrtat hlavou, kdo je ten strejda.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
V tom okamžiku ještě netušil, že nevinná zmínka o strejdovi odhalí nepříjemnou skutečnost. Když totiž Tomáš zjistil, kdo je oním strejdou, o kterém jeho dcera tak často mluví, zatrnulo mu.
Vždycky jen tak prohodila něco o strejdovi
Hodně pracuji a na rodinu nemám tolik času, kolik bych si představoval. Když tedy mám volnou chvíli, snažím se maximálně věnovat své malé holčičce.
Troufnu si tvrdit, že ačkoli často nejsem doma, mám s dcerou Terezkou moc pěkný vztah. Dokonce se ani nebojím říci, že skutečnost, že jsem více v práci než doma, moje dcera nevnímá nijak negativně.
Poslední dobou, když jsem si s Terezkou hrál, byli jsme na procházce nebo třeba na hřišti, sem tam něco prohodila o strejdovi. Zpočátku jsem to vnímal jen na půl ucha, nenapadlo mě si cokoli domýšlet.
Začalo mi vrtat hlavou, kdo je ten strejda
Týdny plynuly a dcera stále tu a tam vyprávěla o strejdovi. Mně ale nadále nic nedocházelo, nebo jsem si to možná jen nepřipouštěl.
Dokonce jsem nezbystřil ani v okamžiku, kdy dcera řekla, že byl strejda u nás doma a donesl mamince papíry. Bral jsem to tak, že to byl asi pošťák, který přivezl poštu.
Po nějaké době mi ale začalo vrat hlavou, kdo je ten strejda a proč o něm dcera mluví. Došlo mi, že kdyby to byl někdo, koho viděla třeba jen jednou, maximálně dvakrát, neutkvěl by jí tolik v paměti.
Když jsem zjistil pravdu, zatrnulo mi
Řekl jsem ženě, že Terezka pořád mluví o nějakém strejdovi. Možná jsem si špatně všímal její reakce, protože když jsme o tom mluvili poprvé, odbyla mě slovy, že to byl možná kurýr, nebo někdo ve školce.
Opět jsem to nechal na několik dní být. Červíček pochybnosti však ve mně nadále hlodal. Pravdu jsem odhalil o pár dní později, když jsem přijel domů o dvě hodiny dříve, než bylo obvyklé.
Našel jsem dcerku hrát si na zahradě. Ptal jsem se, kde je maminka, a ona mi odpověděla, že se strejdou. V té chvíli se mi zastavila krev v žilách. A když jsem přišel domů a viděl svoji ženu v objetí cizího muže, zatrnulo mi znovu – pochopil jsem, kdo je ten strejda.
Život se mi obrátil naruby
Moje žena měla poměr a podle všechno už pěkně dlouho. Dala to za vinu mně, že jsem pořád nebyl doma a ona se cítila sama.
Život se mi obrátil naruby. Manželka se i s dcerou odstěhovala k milenci, všechno to trvalo asi týden a na mě to bylo tak rychlé, že jsem to pořád nestihl zpracovat.
Nyní sedím v prázdném domě a říkám si, jestli to skutečně byla moje vina, že si žena někoho našla. Ptám se sám sebe, jestli by k tomu stejně nedošlo, i kdybych neměl tak časově náročnou práci. Kdo ví…
Autor: Nikol Kolomazníková
