Tibor (40): Pracovní večírek se změnil v horor. Kolegové vyváděli něco, co mi hlava nebere

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz vecirek
Zdroj: Shutterstock

Když firmou začaly kolovat zvěsti o večírku, který vedení chystá v rámci jubilejního výročí společnosti, dopředu jsem se nechal slyšet, že o takové srandy nemám zájem. Pak jsem dostal do ruky pozvánku, ale i nadále jsem byl přesvědčen, že tam nepůjdu. Moje žena mě ale přemluvila. Prý se nemám stranit.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Nakonec jsem tedy na ten večírek přece jen šel. Plánoval jsem dát si pár drinků a potom se nepozorovaně vypařit. Na to, čeho jsem byl toho večera svědkem, nemůžu dodnes zapomenout.

Prý bude večírek. No a co?

Vůbec poprvé s touhle informací týkající se nějakého večírku přišel můj kolega. Přezdíváme mu drbna, protože je vážně horší než ženská. Když se někde něco jen šustne, hned o tom ví a nadšeně nás o tom informuje.

Nechal jsem se slyšet, že i kdyby to byla pravda a nějaký večírek se opravdu konal, rozhodně mě tam nikdo neuvidí. Tohle nebylo nic pro mě.

Nebuď suchar a nestraň se

O pár týdnů později jsem v ruce držel pozvánku, kterou toho dne vedení roznášelo po firmě. Každému z nás přitom vedoucí nezapomněl zdůraznit, jak rád nás na tom večírku uvidí. Když jsem od něho pozvánku přebíral, myslel jsem si svoje.

Doma jsem pozvánku ukazoval manželce a ujišťoval ji, že tam rozhodně nejdu. Zaskočila mě ale tím, abych nebyl suchar a nestranil se kolegům. Prý je dobré sejít se i mimo stěny firmy, kde jsme kolegové. Na její popud jsem tam nakonec šel.

Jen pár drinků a šupem domů

Dorazil jsem v okamžiku, kdy již byla zábava v plném proudu. Plánoval jsem si dát pár drinků, trochu pokecat s kolegy, se kterými se vídám v práci, a pak nepozorovaně zmizet. Bohužel se mi nepodařilo vypařit se dostatečně včas.

Nejdříve to vypadalo jako normální firemní večírek. Manželka měla pravdu, byla příjemná změna vidět kolegy a další lidi, které vídám jen v práci, také v jiném světle. Bohužel jsem je ale viděl i v takovém světle, které dodnes nemůžu dostat z hlavy.

Začaly se tam dít šílené věci

Ani jsem se nenadál a večer dost pokročil. Chtěl jsem si odskočit a na záchodech jsem načapal svého ženatého kolegu, který si tam užíval s kolegyní z účtárny. Pokud se nepletu, i ona byla vdaná. Rychle jsem za sebou zavřel a v šoku se přesunul jinam.

Tím ale ta noční můra neskončila. Na baru jsem si totiž všiml kolegyně, která u nás dělá na přípravně, jak se začíná svlékat. Další kolegové ji v tom nadšeně povzbuzovali, někteří dokonce ve vzduchu máchali penězi.

Došlo mi, že tady se začínají odehrávat divná zvěrstva, a nechápal jsem to. Lidi z práce, kteří se kolikrát ani nepozdravili, si to teď rozdávali, svlékali se nebo se líbali na chodbě. Toho jsem nemusel být nadále svědkem a to, co jsem bohužel stihl vidět, mi bohatě stačilo.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články