Robert (52): Po vesnici se o mně roznáší drby. Když jsem zjistil, kdo za tím stojí, sevřelo se mi hrdlo

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 5
Zdroj: Shutterstock

Robert žije s rodinou v malé vesnici, kde si lidé vzájemně vidí do talíře. Zaručeně pravdivé nové informace o sousedech jsou u nich denním chlebem. Není tedy vůbec překvapující, když každou chvíli jeho žena s něčím přijde a barvitě mu to vypráví. Roberta sice drby nezajímají, ale chce mít doma klid, takže dělá, že manželku poslouchá.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Umět vypnout hlavu

„Když přijdu z práce zničený, nemám vůbec náladu na to poslouchat manželčiny zvěsti, kdo, kdy, kde a s kým,“ vysvětluje Robert. Proto ji raději nevnímá, ale naučil se tvářit zúčastněně.

Robert tuto schopnost považuje za výhodu, ale zpětně přemýšlí nad tím, že by bylo lepší manželku vnímat: „Kdybych ženu více poslouchal, došlo by mi, co se na mě chystá.“

„Jednou žena přišla s tím, že sousedka slyšela o tom, že jsem dostal v práci přidáno, a jí o tom nic neřekl. To mě překvapilo, protože se nic takového nestalo,“ přemýšlí nahlas Robert.

Jakmile manželka přišla s dalšími zaručenými zprávami o jejich vlastní rodině, které prý slyšela od sousedky, začal mít Robert podezření.

Rozhovor mezi čtyřma očima přinesl vyjasnění

„Uvědomil jsem si, že si se sousedkou musím promluvit. Rozhodně se mi nelíbilo, jaké drby o nás roznáší,“ pokračuje Robert. „Když jsem se za ní vypravil, byla neobyčejně milá, ostatně naše dosavadní vztahy byly poměrně dobré,“ vzpomíná.

Sedli si společně nad kávu a konečně si od srdce popovídali. „Měl jsem pocit, že jsme dobří přátelé. Alena se dušovala, že o tom, že by o nás roznášela drby, nemůže být řeč. Byla tak přesvědčivá, že jsem jí uvěřil,“ konstatuje Robert.

Chlapi v hospodě na to kápli

Když se Robert pochlubil před kamarády při pravidelném posezení u piva, jaké zvěsti o něm kdosi šíří vesnicí, hodně se podivili. „Prý od naší sousedky nic podobného neslyšeli,“ upřesňuje Robert.

„Jeden z nich suše podotkl, že moje žena ale o mně cosi říkala jeho ženě,“ kroutí nevěřícně hlavou a uzavírá: „Pochopil jsem, že ten, kdo mě přede všemi pomlouvá, není sousedka, ale má vlastní žena. V té chvíli mi i pivo přestalo chutnat.“

Jakmile Robert na manželku udeřil, měl jasno. Plánovala se s ním rozvést a nechtěla, aby vina padla přede všemi na ni. Proto se snažila manžela ještě před podáním návrhu na rozvod očernit.

Rozvod nakonec vše vyřešil

„Když jsem zjistil, jakou vypočítavou mrchu jsem si vzal, podal jsem nakonec žádost o rozvod sám,“ smutně uzavírá Robert. Někdy může být nám nejbližší člověk ten, kdo nám nejvíce ublíží, a bohužel nejen nevědomky.

„Tato zkušenost mě naučila nikomu nevěřit. Do nového vztahu se neženu. Jestli si zase přivedu ženu pod vlastní střechu, je otázka budoucnosti. Momentálně si užívám single život,“ pomrkává spiklenecky Robert a dodává: „To ale neznamená, že bych se ženám vyhýbal. “

Autor: Kamila Mertlová


Související články