Radek (42): Pod oknem jsem ve sněhu našel stopy. Až zjistíte, komu patřily, pěkně vám to hne žlučí

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz smutny
Zdroj: Shutterstock

Radek s Andreou se brali poměrně pozdě po dlouhém chození, kterému předcházelo mnoho let kamarádství. Dalo by se říci, že byli ideální pár. Přesto však idylu neustále narušoval zbytek rodiny, především Andreina matka.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Zatrpklá vdova

„Matka mojí ženy žila mnoho let sama. Už když jsem Andreu poznal, byl otec na věčnosti pěknou řádku let,“ začíná Radek své vyprávění.

S budoucí tchyní si na první pohled nepadli do oka. A právě ona byla důvodem, proč otáleli se svatbou. Neustále jim jejich záměr rozmlouvala, tedy především své dceři.

„Prý dopadne jako ona, umřu a nikdo se o ni nepostará,“ směje se Radek. „Vždy jsem jí oponoval, že se aktuálně umírat nechystám, ale pořád si mlela svou,“ konstatuje.

„Stala se z ní pesimistka. Nemohla, a nakonec ani nechtěla najít za Andreina otce náhradu, tak si pořídila jorkšíra,“ vzpomíná Radek. „A tvrdila, že jí to tak vyhovuje a chlap jí nesmí přes práh.“

Dotěrné otázky

„Když k nám přijela na návštěvu, zajímaly ji všechny detaily z našeho života. Andrea vůči matce příliš sdílná nebyla a ta se o to více a raději do našich záležitostí vměšovala,“ pokyvuje hlavou Radek. „Zajímalo ji i to, co máme k obědu.“

Když si postavili nový dům, byla u nich pečená vařená. Kdykoliv se našla příležitost, zvala se tchyně na návštěvu. „Vždycky jsme to nějak přetrpěli,“ dodává Radek.

Problém však nastal, jakmile se mladému páru narodila dcera. Tchyně jim volala skoro každý den a obden chtěla přijet. „Nevěděli jsme, jak jí vysvětlit, že potřebujeme klid a že si malou bude moci prohlédnout později. Pořád u nás klepala na dveře,“ vzpomíná Radek.

„Musel jsem jí rázně říct, ať k nám chvíli nechodí,“ smutně dodává. Nebylo to příjemné ani pro jednu stranu, ale bylo to jediné východisko.

Stopy ve sněhu

Několik dní po jejich posledním rozhovoru napadl sníh a v něm se objevily stopy poblíž jejich domu. U novostavby ještě neměli plot, takže se nebylo čemu divit.

„Chtěl jsem si na zloděje počíhat, proto jsem se jeden večer vybavil basebalovou pálkou a usadil se poblíž domu. Jaké bylo moje překvapení, když nepřišel neznámý zloděj, ale tchyně,“ vysvětluje Radek.

„Přikradla se rovnou k našemu oknu od kuchyně a dívala se dovnitř. Nezatahujeme žaluzie, takže měla všechno krásně z první ruky.“

„V ten moment jsem se opravdu hodně naštval a už definitivně jí vysvětlil, že do našeho soukromí jí nic není. Tak neskutečně mi hnula žlučí, že moje vysvětlování bylo možná trochu prudší, ale aspoň přineslo ovoce. Urazila se a od té doby k nám nepáchla. Jsme za to rádi, máme konečně klid,“ uzavírá své vyprávění Radek.

Autor: Kamila Mertlová

Související články