K manželovým choutkám za dveřmi ložnice byla Petra vždycky tolerantní. Ne vždy jí byla jeho přání po chuti, ale z nějakého důvodu mu nedokázala vzdorovat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Myslela si, že když plní manželova přání, dělá to nejlepší pro jejich manželství. Jenže jednoho dne už toho na ni bylo příliš.
Ne vždy jsme se shodli v tom, co se nám líbí
Pokud je o intimní život, Petra a její manžel Milan nebyli vždy naladěni na stejnou vlnu. Podle Petry je to ale v pořádku.
„O tom přece život je, ne?“ píše v e-mailu. „Partneři by měli být trochu rozdílní, jinak by to mezi nimi byla brzy nuda,“ uvažuje.
Proto tolerovala, že pokud šlo o jejich sexuální život, ne vždy se dokázali naladit na stejnou vlnu. Nehrotila to. Brala to tak, jak to je.
Vždycky jsem se mu podvolila
„I když jsem třeba neměla náladu nebo jsem nechtěla dělat to, co chtěl dělat můj manžel, nikdy jsem neprotestovala,“ rozepisuje se.
Petra tak činila z přesvědčení, že pro jejich manželství dělá to nejlepší. Prozradila na sebe, že kolikrát měla k manželovým choutkám odpor.
„Předstírala jsem kolikrát, že mě to baví, že mě to vzrušuje,“ svěřuje se. „Nikdy na mně nic nepoznal a já si myslela, že když to dělám, prospívá to našemu manželství,“ pokračuje.
Poprvé jsem mu řekla ne
Roky se Petra podvolovala i přes skrývaný odpor a nesouhlas. Před nedávnem ale poprvé svému manželovi řekla ne.
„Byla jsem zvyklá, že občas přišel s něčím, co mi nebylo po chuti,“ píše Petra. „Ale tentokrát chtěl něco, co jsem nebyla schopna udělat. A tak jsem řekla ne.“
Vzápětí toho kratičkého slůvka odporu litovala. Manžel totiž toho večera něco vypil, a nejenže byl v náladě, ale byl také značně opilý.
Takovou reakci jsem nečekala!
„Stálo mě to hodně odvahy a vnitřního přemáhání, ale poprvé v životě jsem před manželem v posteli projevila nesouhlas,“ svěřuje se Petra.
Když ale viděla, jak její odmítnutí změnilo manželův výraz v obličeji, litovala toho. Takového svého muže neznala a jeho reakce ji zaskočila.
„Tvářil se tak, až jsem z něho měla strach,“ přiznává. „Mumlal něco v tom smyslu, co jsem si to dovolila říct, a že když nechci, vezme si to i tak. A pak se to stalo,“ píše.
I když Petra nechtěla dělat to, co její manžel, nezajímalo ho to. Byl zvyklý, že mu manželka dá to, co po ní chce. A když mu to dát odmítla, vzal si to i přes její viditelný odpor. „Manžel se mi toho večera zhnusil a toho pocitu se nemůžu zbavit,“ přiznává.
Autor: Nikol Kolomazníková
