Petr (29): Vzal jsem stopaře. To, co mi řekl, mě donutilo ho vyhodit za jízdy

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.com

Petrovi se zželelo promáčeného stopaře, který se u silnice snažil zastavit některé z jedoucích vozidel. Ačkoli stopaře ještě nikdy předtím nevzal, toho muže mu bylo líto. O pár minut později litoval, že mu vůbec zastavoval.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Vracel jsem se zrovna od rodičů, kteří bydlí na Moravě. Toho dne vydatně pršelo a já si všiml stopaře, který se zoufale snažil zastavit nějaké auto. Nedělám to, ale toho dne jsem zastavil u krajnice a vzal toho na kost promočeného muže do svého auta.

Nikdy předtím jsem to neudělal

Řidičák mám už jedenáct let, ale ještě nikdy jsem stopaře nevzal. A že jsem jich na svých cestách potkal nepočítaně! Měl jsem v sobě varovnou kontrolku, která mi říkala, abych to nedělal.

Toho dne jsem však udělal výjimku. Zastavil jsem cizímu muži, který mi hned nastoupil do auta. Kapala z něho voda.

Místo poděkování jen nadávky a sprostá slova

Trochu mě zaskočilo, že mi ten muž ani nepoděkoval. Začal si u mě v autě na podlahu ždímat promočené oblečení. Poté ze sebe začal sypat jednu nadávku za druhou. Stěžoval si, že už jde po té silnici několik hodin a nikdo mu nebyl schopen zastavit.

Ujeli jsme spolu jen pár kilometrů, ale já během nich slyšel tolik sprostých slov, jak už dlouho ne. Sám nejsem kdovíjak slušný, taky umím zanadávat, ale tohle byl extrém.

Litoval jsem, že jsem mu zastavil

Snažím se v životě nesoudit lidi, ale ten muž, kterého jsem vzal k sobě do auta, byl nevychovanec každým coulem. Mluvil jako dlaždič, nadával na všechny okolo a ani v nejmenším si nevážil toho, že jsem ho zachránil z pořádného deště.

Byl jsem celkem v šoku, když si zul boty a nohy položil na palubní desku. To se snad nedělá, zvlášť když jste u cizího člověka v autě! Když mi začal ovládat rádio, protože se mu nelíbil můj hudební vkus, měl jsem chuť zastavit a vyhodit ho.

Stopař mi řekl něco nechutného

Cesta pokračovala a já s každým dalším ujetým metrem tiše litoval, že jsem udělal výjimku a vzal stopaře, ačkoli to nikdy nedělám. Teď už jsem věděl proč!

Pak ale přišel vrchol všeho. Začal si stěžovat, že potřebuje na záchod. Nabídl jsem mu, že zastavím – byla by to pro mě příležitost, jak rychle ujet. To však odmítl. Poté mi řekl něco nechutného. Musel jsem začít jednat.

Chtěl se mi vyčůrat v autě!

Nechutného stopaře nenapadlo nic lepšího než vzít moji láhev s pitím, vylít ji z okýnka a poté se chystal do té lahve vymočit! Aby mu to bylo pohodlnější, sundal si bezpečnostní pás a už se chystal rozepínat si poklopec u kalhot.

V ten okamžik jsem přibrzdil u krajnice, rychle se natáhl přes spolujezdce, otevřel dveře a doslova jsem toho prasáka vystrkal ze dveří. Během pár vteřin jsem ujížděl pryč.

Stopaře už nikdy nevezmu!

Po tomto zážitku už nikdy nezastavím žádnému stopaři. Když jsem svůj zážitek vyprávěl kamarádům, ani mi nechtěli věřit.

Až doma jsem zjistil, že jsem toho muže vyhodil bez bot. Trochu mě trápilo svědomí, ale rychle jsem ho zahnal. Byl to dobytek a tohle si zasloužil.

Autor: Natálie Kabourková

Související články